Naučit se pouze komunikovat nestačí
Jestliže jeden z páru opravdu zjistí, že toho druhého nemiluje, žádné komunikační ani jiné dovednosti jim nepomohou k prožití plnohodnotného života v páru...
Důvody jeho odchodu z manželského poradenství byly prosté: podle něj se tato forma pomoci manželům redukuje na otázku, zda dva lidé spolu chtějí, či nechtějí být a zda se mají rádi. Pokud ano, jsou ochotni na sobě a na vzájemné komunikaci pracovat. A jestliže jsou ochotni, tak to jde.
Soužití? Chtít musí oba dva Kolega mě tímto svým tvrzením ovlivnil, jak už jsem se vyjádřila, „druhým směrem“. Tím druhým směrem myslím toto: jestliže jeden z páru opravdu zjistí, že toho druhého nemiluje, žádné komunikační ani jiné dovednosti jim nepomohou k prožití plnohodnotného života v páru. Ano, mohou se mnohému naučit a mohou spolu také celkem kvalitně zůstat a žít. Přesto pokud mezi nimi není vzájemná láska, bude v partnerském životě něco scházet. Tomu něčemu, co chybí, se říká intimita.
Bez lásky není ani intimita
Intimita a vzájemná úcta a náklonnost. Je to blízkost, kterou můj manžel kdysi pro mě pojmenoval takto: jedná se o určitou exkluzivitu vztahu. Jsou věci, které prostě nechci sdílet vůbec s nikým jiným než právě se svým partnerem/partnerkou. Pak také existují záležitosti, které když se objeví, potřebuji sdělit nejprve a někdy jen a pouze opět svému partnerovi.Láska, nebo jen sex?
Nepleťme si proto intimitu se sexem. Kvalitní sex ještě nezaručuje, že partnerství je šťastné a že se oba navzájem milují. A přesto, že se partneři spolu naučili komunikovat, nehádají se, jsou schopni se o všem dohodnout – dokonce i na tom, kolikrát, kdy a jak budou souložit –, mohou pociťovat, že jim něco schází a že toho druhého nemilují...Mgr. Kateřina Hollá
