Všechny dechové obtíže nejsou příznakem astmatu. Podle čeho tedy laik pozná, že trpí astmatem?
Bohužel potíže, kterými se astma projevuje, např. pískoty na hrudi, noční dušnost a kašel, se vyskytují u celé řady dalších onemocnění, a proto je pro jeho diagnózu vždy nutné vyšetření u odborníka.
Kdy bychom se tedy měli s podezřením na astma obrátit na lékaře?
Pokud má pacient uvedené potíže, je v první řadě nutné, aby o nich informoval svého praktického lékaře, který má největší přehled o jeho zdravotním stavu a může ho následně odeslat na další vyšetření.
Na co si pacienti s astmatem stěžují nejvíce?
Na dušnost a kašel. Je však nutné říct, že každý pacient s astmatem je zcela unikátní, a proto nelze v tomto ohledu příliš zobecňovat.
Není astma jako astma
Astma tedy není jen jedno. Mohl byste stručně popsat, v čem spočívají jeho jednotlivé podoby (tzv. fenotypy)?
Nejčastěji je tato různorodost způsobena odchylkami v typu zánětu a alergických reakcích. Na základě jednotlivých fenotypů potom přichází na řadu tzv. personalizovaná terapie, při níž lékař upravuje léčbu na míru konkrétnímu pacientovi.
Jak se stanovuje fenotyp astmatu, podle kterého můžete potom terapii upravit cíleně na míru?
Fenotyp astmatu se určuje na základě vyšetření, které určuje přítomnost alergie a eozinofilie. Jednotlivé fenotypy ovlivňují výběr léčby. Například při výběru biologické léčby u nejtěžších typů pacientů rozhodují jednotlivé krevní parametry, jako například hladina imunoglobulinu E či počet eozinofilů v krvi.
Na vzniku astmatu se podílí více faktorů
Jakou roli hraje v rozvoji astmatu dědičnost?
Významnou, na druhou stranu to neznamená, že pokud někdo z vašich přímých příbuzných trpí astmatem, musíte jím trpět i vy. Spíše si s sebou nesete vlohy, které se mohou projevit za specifických situací, např. po vystavení některým alergenům a podobně.
Proč v posledních letech celosvětově narůstá počet astmatiků? Může být na vině nižší odolnost lidí vůči specifickým situacím, některým alergenům a dalším, které popisujete?
Na to existuje několik teorií. Víme například, že v průmyslových regionech je vyšší zastoupení astmatiků než například na horách. V rozvoji astmatu hraje roli také imunita. V odborných kruzích se hodně diskutuje i o variantě, že děti, které vyrůstají ve supersterilním prostředí měst moderního světa, mají vyšší výskyt astmatu než například děti vyrůstající na farmě. Tomu by odpovídal i fakt, že největší zastoupení astmatiků je aktuálně v západním světě.
Na počátku astmatu byl zánět
Mohl byste vysvětlit, jak v případě astmatu dochází ke vzniku zánětu a co jej vyvolává?
U astmatiků je zánět v průduškách přítomen dlouhodobě a je cílem léčby. Nejčastěji se jedná o takzvaný eozinofilní typ zánětu – eozinofily jsou jedním typem bílých krvinek. Jednoduše řečeno se jedná o nadměrnou reakci organismu na běžné podněty, například pyly, zvířecí srst a podobně.
Jak se zánět u astmatu léčí?
Nejúčinnějším způsobem je léčba inhalačními kortikosteroidy, které výborně tlumí zánětlivé reakce, čímž se dostává pod kontrolu průběh astmatu. Pacienti se často zcela zbytečně obávají nežádoucích účinků této léčby. Pokud ale ovládají správnou inhalační techniku, je systémová depozice inhalačními kortikosteroidy, tedy množství látky, které se dostane mimo průdušky do organismu, zcela minimální.
Nebojte se kortikosteroidů!
Takže není třeba se obávat vedlejších účinků kortikosteroidů, případně závislosti na nich?
Kortikoidy, správněji farmakologicky glukokortikosteroidy, jsou základem léčby astmatu, protože přímo ovlivňují vznik zánětu. Jejich případné nežádoucí účinky jsou ve srovnání s jejich přínosem zcela minimální. Inhalační kortikoidy, které se k terapii astmatu užívají dnes, jsou navíc mnohem šetrnější pro pacienty než systémové kortikoidy, tedy ve formě tablet či infuzí.
Pomocí nich se astma léčilo dříve?
Ano. Pokud se podíváme na situaci před 30–40 lety, kdy u nás na rozdíl od zahraničí ještě nebyly k dispozici inhalační kortikoidy, řada pacientů trpěla těžkými astmatickými potížemi, byla dlouhodobě hospitalizována v léčebnách a užívala kortikoidy ve formě tablet nebo infuzí. To samozřejmě přinášelo celou řadu nežádoucích účinků. Po zavedení inhalačních kortikoidů do léčby astmatu se tito lidé byli schopni vrátit do běžného života.
Jiná léčba pomáhá zvládnout astmatický záchvat a jinou léčbu je třeba užívat k dlouhodobé kontrole astmatu. Proč je třeba, aby astmatici nerezignovali na pravidelnou léčbu astmatu, i když je astmatické záchvaty často nesužují?
Podle doporučení je léčba astmatu stupňovitá, což znamená, že pokud pacient nemá klinické potíže a další parametry jsou v pořádku, je možné po domluvě s ošetřujícím lékařem snížit dávky léků, nebo někdy je i zcela vysadit. Problém nastává, pokud v průduškách probíhají zánětlivé procesy a pacient přestane léky užívat. Jeho stav se tak může zhoršovat, a pokud nebude léčbu užívat dlouhodobě, mohou být vzniklé změny nevratné. Tím může například dojít k trvalému omezení tzv. funkční kapacity plic.
Jaké místo zaujímá v léčebném schématu astmatu biologická léčba?
Biologická léčba je vyhrazena pro pacienty s těžkým astmatem, jejichž onemocnění není při správném dodržování léčby pod kontrolou. Taktéž je nutné, aby byla splněna celá řada kritérií, podle kterých je možné určit, zda bude mít tato léčba požadovaný účinek.
I když nechcete zobecňovat, může žít každý i s astmatem plnohodnotný život?
Samozřejmě. Astma je díky moderní medicíně jedním z nejlépe léčitelných onemocnění. Drtivá většina pacientů žije zcela plnohodnotný život, a to bez významnějších projevů onemocnění.
(kahá)
