Když teče "červená", chraňte se!
Každé poranění kůže nás více či méně ohrožuje. Krevní ztráty bývají u běžných zranění minimální, někdy nám však může jako "vzpomínka" zůstat jizva.
Nebezpečná může být i malá ranka
Tekoucí krev částečně sice ránu vymývá, ale všechny „nečistoty“ vyplavit nedokáže. V minulosti se lidé děsili především tetanu a vztekliny, dnes je strašákem žloutenka typu C a virus HIV. Nebezpečí přenosu žloutenky typu B s rostoucí proočkovaností populace již klesá. Nemá cenu ale zbytečně panikařit při každé odřenině. Pozor však, pokud jste se zranili při kontaktu s nějakým „živým“ či od živého tvora pocházejícím materiálem. Některé infekce se totiž mohou do těla dostat i přes neporušené sliznice, např. při potřísnění oděvu či při náhodné kontaminaci oka a spojivky. Co dělat v takovém případě?
- Kůži opláchněte proudem vody.
- Oko vymyjte sterilní tekutinou.
- Ústa důkladně vypláchněte vodou.
Mám zranění – co udělat nejdříve?
Podívejme se na stručný přehled nejběžnějších druhů poranění a první pomoc. V případě rozsáhlejších zranění je nutný co nejrychlejší zásah lékaře!
- Řezná zranění – nechte volně krvácet a nevysávejte krev z rány. Celé místo pečlivě omyjte a vydezinfikujte. Zkontrolujte okolí rány a kryjte obvazem.
- Bodná poranění – ošetřete jako v předešlém případě a místo často kontrolujte. Můžete se nechat přeočkovat proti tetanu.
- Kousnutí nebo škrábnutí – nejčastěji bývají od zvířat. Nepoužívejte k vyčištění kartáček. Rána by měla být krytá, ale neměla by se šít. Někdy lze zavést přeléčení antibiotiky.
- Stříkance a skvrny od krve – omyjte mýdlem a vodou. Zasažené oblečení by mělo být zničeno.
- Poranění od jehly – je nutné nahlásit lékaři. Z odběrů krve pak lze stanovit případnou nákazu HIV nebo žloutenkou B či C.
Lékař poradí
Jak bylo již řečeno, zranění od zvířat, jehly a obzvláště hluboká či rozsáhlá poranění by měla být ošetřena a zaznamenána lékařem. I déle se nehojící rány by měl vidět doktor. Zároveň byste měli popsat, jak k události došlo, a uvést datum posledního očkování proti tetanu a žloutence typu B. Pokud bylo zranění způsobeno člověkem či zvířetem, je dobré mít o původci zranění co nejvíce informací – člověka nejlépe přivést s sebou, v případě zvířete sehnat majitele či nechat zvíře odchytit a podrobit jej veterinární prohlídce.
(vav)
Zdroje: www.admin.ox.ac.uk
