Když světlo (ne)léčí revma
Lékaři různých oborů, často pak revmatologové, se setkávají s dotazy nemocných na účinnost tzv. biolampy, biosvětla, polarizovaného světla nebo světelné terapie.
Propagátoři této metody doporučují léčení světlem při různých onemocněních – nejčastěji revmatického okruhu, kožních chorobách nebo sezónní depresi. Jaké je současné postavení světelné terapie v medicíně a co od ní můžeme v oblasti revmatologie čekat?
Již staří Řekové…
Světlo se k léčení různých neduhů používá odjakživa. Zmínky o využití léčebného světla, především slunečního, nalezneme ve starých rukopisech z dávných civilizací – Egypta, Řecka a Říma, ale i Číny. Za otce moderní světelné terapie se považuje faerský lékař Niels Finsen, který za svoji práci obdržel roku 1903 Nobelovu cenu. V posledních přibližně třiceti letech se v různých prodejních kanálech objevuje tzv. biolampa. Jde o zdroj polarizovaného světla, které má podle zastánců světelné terapie široké možnosti použití – onemocnění měkkých tkání, kožní nemoci (psoriáza, akné, atopický ekzém), léčení ran, sezónní spánková deprese a léčba bolesti. Světlo má dle výrobců těchto přístrojů podpořit tkáňovou regeneraci a imunitu.
Pro a proti
Uznávané medicínské informační zdroje řadí světelnou terapii mezi pomocné a alternativní léčebné metody.
Výhody: Jejich značnou (ale téměř jedinou) výhodou je velká bezpečnost.
Nevýhody: Žádná nebo omezená účinnost – a to navíc jen u části léčených osob. Nebezpečná může být léčba světlem snad jen tehdy, pokud by byla aplikována místo prokazatelně účinné terapie, a vedla by proto ke zdržení standardní účinné terapie.
Uvedený seznam indikací navíc obsahuje především takové stavy a nemoci, jejichž průběh většinou značně ovlivňuje i psychický stav nemocného. Někteří lékaři proto světlo z těchto produktů považují za obyčejné placebo. To se týká především léčby bolesti a revmatologických indikací.
Co říkají studie
K revmatologickým indikacím současné uznávané informační zdroje většinou mlčí. V souladu s převládajícími zkušenostmi jsou k dispozici jen jednotlivá kazuistická sdělení, která obecně patří mezi nejslabší důkazy. Tato sdělení se nejčastěji týkají revmatismu měkkých tkání, použití léčebného světla při léčbě kloubních onemocnění v literatuře oporu nemá. Naopak v kožních a psychiatrických indikacích léčba světlem etablována je, nicméně doporučené postupy a zkušenosti školní medicíny nehovoří o použití tzv. biolamp. Léčba světlem proto i nadále zůstává doménou alternativních léčebných postupů, ale jejímu vyzkoušení u různých revmatických onemocnění nic nebrání pro její bezpečnost.
(jav)
Zdroj: www.cancer.org
