Jeden lék biologické léčby může pomoci u různých nemocí
Biologická léčba je mezi ostatními typy léčby stále poměrně nová, a proto ji dosud doprovázejí některé nevyřešené otázky. Oproti jiným skupinám léků má ale některé cenné výhody.
Biologická léčba je mezi ostatními typy léčby stále poměrně nová, a proto ji dosud doprovázejí některé nevyřešené otázky. Na druhou stranu nové léky spadající do skupiny „biologických léků“ přibývají poměrně rychle a s nimi se rozšiřuje také spektrum onemocnění, v jejichž léčbě se tento typ léčby může uplatnit. Biologická léčba má totiž oproti jiným skupinám léků některé cenné výhody.
#IMG#
Proč vznikla biologická léčba
Vznik biologické léčby byl umožněn novými důležitými poznatky o podstatě některých onemocnění – především autoimunitních chorob a také rakoviny. Přestože se stále nepodařilo najít prvotní příčinu, která tato onemocnění způsobuje, bylo objeveno mnoho molekul, které průběh těchto nemocí řídí a podporují. A právě na tyto molekuly se zaměřuje biologická léčba.
Léky spadající pod označení „biologická léčba“ jsou často monoklonální protilátky, tedy látky, které se dokážou velmi pevně navázat k určité vybrané molekule a tak ji prakticky vyřadit z činnosti. Kromě cílové molekuly je ovlivnění ostatních látek minimální, což je jedna z hlavních výhod biologické léčby ve všech oborech medicíny: její působení je velmi specifické, jinak řečeno „cílené“.
Proč je stejná léčba použitelná u rozdílných onemocnění
Použití některých léků biologické léčby je skutečně poměrně široké – používají se v terapii nespecifických střevních zánětů, revmatoidní artritidy, lupénky i Bechtěrevovy nemoci. Tato na první pohled poněkud nesourodá skupina nemocí má ale společného jmenovatele – je to látka označovaná jako tumor necrosis factor alfa (TNF-alfa). Protilátky proti TNF-alfa, který podporuje průběh zánětu a tím i zhoršuje příznaky onemocnění, jsou právě léky biologické léčby.
Méně nežádoucích účinků
Při použití biologické léčby v revmatologii i v oblasti nespecifických střevních zánětů vždy existovaly obavy z potenciálních nežádoucích účinků těchto nových léků. Každý zásah do imunitního systému organismu je totiž dvojsečný. Na jednu stranu utlumí nežádoucí autoimunitní zánět, na druhou stranu však může zvýšit náchylnost organismu k nejrůznějším infekcím. Postupně se ukazuje, že tyto obavy jsou částečně opodstatněné i v případě biologické léčby. Protože však její působení na imunitní systém je mnohem cílenější než u jiných skupin používaných léků, nežádoucí účinky jsou podstatně méně časté a také mírnější.
(vek)
Zdroj:
www.mayoclinic.org
