Jak na depresi: rady pro „smutné duše“ i jejich nejbližší

Silná vůle nestačí

Pacient s depresí prochází peklem – jeho pohled na svět, na sebe a životní situaci i budoucnost se v jeho myšlenkách zkresluje k horšímu. I když začne brát antidepresiva, tato hrůza přetrvává minimálně další 3 týdny, než se stav začne pozvolna obracet k lepšímu. V této době se jedinci s depresí honí hlavou spousta věcí. Co lze udělat a čemu se vyhnout, aby splín vzal co nejdříve za své?

• Uvědomte si, že deprese je běžná nemoc, která se dá léčit, a nestyďte se za ni.
• Nezůstávejte s problémem sami – svěřte se jak lékaři, tak svým nejbližším. Neuchylujte se do samoty, ale zůstaňte v kontaktu s okolím.
• Užívejte předepsané léky a nepřestávejte je brát předčasně – ani pokud se cítíte dobře.
• Nestanovujte si náročné cíle a úkoly, nedělejte závažná rozhodnutí.
• Svou současnou výkonnost nesrovnávejte s tou před onemocněním. Pokud se pustíte do delší činnosti, rozdělte si ji na menší úseky.
• Nevěřte, že depresi zlomíte vůlí. Uzavřete mysl před lidmi, kteří vám tvrdí, že „byste se měli vzchopit“.
• Neodjíždějte na dovolenou nebo do neznámého prostředí, vyhněte se přeletům mezi časovými pásmy.
• Je zbytečné zkoušet nemoc „zaspat“.
• Nestyďte se plakat, kdykoliv to potřebujete.
• Nedůvěřujte svým negativním myšlenkám. Pokud se u vás objeví úvahy o sebevraždě, sdělte to svým blízkým a co nejrychleji i lékaři.
• Neočekávejte, že při depresi pomohou alternativní praktiky (léčitelé, homeopatie, akupunktura apod.). Pokud se k nim přesto uchýlíte, v žádném případě nevysazujte antidepresiva.

Klíčová pomoc 

Lidé s depresí potřebují pochopení od svých příbuzných a známých. Mnohdy o tom ani sami nevědí, stydí se o pomoc požádat, a dokonce ji i odmítají. Podpora a správný přístup blízkého člověka se jim však mohou stát odrazovým můstkem pro únik z pocitů beznaděje a pro zdárné uzdravení. Jaký postoj a chování doporučují lékaři rodinným příslušníkům těchto pacientů?

• Vezměte na vědomí, že deprese je choroba, nikoliv lenost, neochota či únik od povinností.
• Podporujte rozhodnutí nemocné osoby navštívit lékaře a zahájit terapii.
• Dohlédněte na užívání léčby až do ustoupení příznaků a i poté, aby se zabránilo návratu nemoci.
• Nepodceňujte zmínky pacienta o sebevraždě! Je-li to možné, konzultujte vše s lékařem, v akutním stavu existuje i možnost zavolání rychlé záchranné pomoci.
• Poskytněte nemocnému citovou podporu, nekritizujte jej a nezlehčujte jeho stav.
• Trpělivě mu nabízejte různé činnosti, ale nenuťte ho k nim.

Lidé, kteří nikdy tuto nemoc nezažili, nemohou plně pochopit rozsah, v jakém ovlivňuje uvažování člověka. Z toho důvodu je nutné požádat okolí depresivního pacienta o velkou míru trpělivosti a shovívavosti. Je velmi pravděpodobné, že se jim jejich ohleduplnost zanedlouho vrátí v podobě úsměvu na tváři jejich blízkého.

(luko)

Zdroj:
Pavel Doubek, Erik Herman, Ján Praško, Jiří Hovorka: Deprese a její léčba – příručka pro pacienty a jejich rodiny.