I s nemocným srdcem můžete sportovat. Musíte ale vědět jak

Jak dobře znáte svou chorobu?

Abyste si vybrali cvičení, které vašemu srdci neublíží, ale naopak zvýší vaši fyzickou zdatnost, je třeba přesně vědět, co vás trápí. Třeba trpíte ischemickou chorobou srdeční. Věděli jste ale, že se pod toto označení řadí angina pectoris, prodělaný infarkt myokardu anebo riziko náhlé srdeční smrti? Jiným typem onemocnění je chronické srdeční selhání, u kterého je preferován jiný typ cvičení. Aby vám fyzická aktivita neuškodila, je potřeba se obrátit na odborníka – vašeho ošetřujícího lékaře. Jen on vám sdělí, s čím přesně se léčíte, poradí, jakou zátěž vaše srdce unese, a podle jeho rad si vyberete konkrétní pohybovou aktivitu, která vašemu srdci prospěje.

Ischemická choroba srdeční vyžaduje vytrvalost

Při ischemické chorobě srdeční je typické nedostatečné okysličení srdečního svalu. Příčinou bývají změny na tepnách vzniklé vinou kornatění tepen (aterosklerózy). Jeho následkem se srdeční sval hůře prokrvuje, což se projevuje pálením a svíravým pocitem na hrudi. Pacientům s touto diagnózou se doporučují aktivity vytrvalostního charakteru. Díky nim dochází ke zlepšení průtoku krve cévami a urychlení metabolismu. Pravidelná fyzická aktivita vede ke snížení prozánětlivých látek v krvi, úpravě „zlého“ LDL cholesterolu a posílení celého srdečně-cévního systému.

Pacientům s diagnózou ischemické choroby srdeční se doporučuje vykonávat aktivity všedního dne do té míry, jakou jim jejich aktuální onemocnění dovolí. Při sportování je však vždy nutné myslet na limity, které byly stanoveny při vyšetření. Velmi důležité je udržet si tepovou frekvenci v doporučených mezích, nehonit se za rekordy, ale sportovat tak, aby to bylo příjemné. Co se naopak těmto nemocným nedoporučuje, je silový trénink. Jejich srdce se totiž hůře adaptuje na náhlé změny tlaků v cévním řečišti. Kromě běžných domácích cvičení pacienti mohou vyzkoušet:

• rychlejší chůzi s holemi, tzv. nordic walking či jogging,
• jízdu na kole v mírném tempu,
• jógu, pilates anebo taj-či.

Na chronické srdeční selhání platí síla

Pokud srdce není dlouhodobě schopné pumpovat krev do těla a pokrýt tak aktuální požadavky organismu, hovoří se o chronickém srdečním selhání. Onemocnění vzniká z různých příčin a má mnoho variant, nicméně pacienti s touto chorobou by se cvičení rozhodně neměli vyhýbat. Na rozdíl od lidí trpících ischemickou chorobou srdeční je pro ně žádoucí praktikovat silový trénink. Během něj totiž dochází k posílení srdeční svaloviny, a srdce tak může krev dostatečně přečerpávat. Připojit je vhodné také posilování horních a dolních končetin, které urychluje návrat žilní krve zpět k srdci. Pod silovým tréninkem si můžeme představit mnoho typů cvičení. Nejčastěji se využívá:

• posilování s vlastní vahou anebo činkami,
• posilování břišních svalů,
• posilování na strojích,
• dřepy anebo shyby na hrazdě.

Dnes je hitem HIIT

Při posilování je vždy nutné respektovat vlastní zdravotní limity a podle toho upravit intenzitu, frekvenci a opakování cvičení. Nastavení tréninkového plánu je klíčové, nesprávně sestavený program může být totiž příčinou dalšího nevratného poškození srdce.

Zajímavým tipem pro kardiaky je tzv. cvičení HIIT, které vychází z myšlenky velmi intenzivního intervalového tréninku, a zařadit jej lze i do obyčejného běhu. Po dobu jedné minuty běžíte naplno, poté dvě minuty klusáte a tyto fáze střídáte po dobu dvaceti minut. Významně tak ovlivníte své dechové funkce a naučíte se využívat plíce na maximum. Pokud ale běh nevyhledáváte, můžete trénink HIIT aplikovat při jiném vytrvalostním sportu – kupříkladu v bruslení, běžkování anebo cyklistice. Mějte ale na paměti své aktuální fyzické možnosti a nepřepínejte se. Vhodný sport vám může doporučit váš lékař, který vám stanoví hranice tak, aby bylo pro vás cvičení co nejpřínosnější. Z pozitivního přínosu cvičení HIIT se těší až 70 % pacientů s ischemickou chorobou srdeční a 3 ze 4 pacientů s chronickým selháním srdce.

(žij)

Zdroje:

https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC6742679/pdf/main.pdf

https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC6763680/pdf/WJC-11-171.pdf