Dospívání s hemofilií – není to legrace
Období puberty a dospívání není jednoduchou životní etapou. Některé věci se odehrávají poprvé, jsou nové a neprozkoumané, dospívající je nejistý. Pro mladé hemofiliky však může být cesta k dospělosti ještě větší výzvou než pro jejich vrstevníky.
Období puberty a dospívání není jednoduchou životní etapou. Některé věci se odehrávají poprvé, jsou nové a neprozkoumané, dospívající je nejistý. Pro mladé hemofiliky však může být cesta k dospělosti ještě větší výzvou než pro jejich vrstevníky.
Popírání jako obrana
Někteří náctiletí hemofilici svou nemoc popírají.
- Důvodem pro toto chování může být „brnknutí“ na citlivou strunu všech dospívajících – teenageři mají strach z toho, že mohou být odlišní, a snaží se prosadit si svou nezávislost na rodičích i na dalších dospělých.
- Mnoho dospívajících chlapců s hemofilií je tak v pokušení nedat svému okolí o svém zdravotním stavu vědět a věnovat se stejným aktivitám jako jejich kamarádi.
- Řešením tohoto problému je naučit dospívajícího hemofilika stanovit si své hranice. Přestože by tato porucha neměla být překážkou v aktivním životě, je potřeba mít se před určitými sportovními aktivitami na pozoru.
Bezpečnost především
Jednou z nejtěžších skutečností, které musí mladý hemofilik přijmout, je, že všechny úrazy jsou pro něj mnohem vážnější než pro jeho vrstevníky. Dospívání je zvlášť u chlapců obdobím plným soutěživosti a snahy dokázat více než ostatní. Riskování a vrhání se „po hlavě“ do všech možných i nemožných situací je součástí této etapy. Předtím, než se hemofilik nechá unést, je dobré upozornit ho na potenciální úrazy i rizika a na to, jak se jim vyhnout.
Zkouška nervů
Rodiče dospívajících hemofiliků jsou v tomto období také pod velkým tlakem. Důležité je naučit se s emocemi pracovat. Teenageři často v situaci, kdy se cítí ohroženi, rádi zasáhnou své nejbližší okolí na tom nejcitlivějším místě. Způsobem, jak zvýšit pocit nezávislosti dospívajících, je umožnit jim, aby měli svou nemoc a její léčbu pod kontrolou. Sami by měli dbát na pravidelné kontroly u lékaře (zpočátku je samozřejmě dobré, když na to myslí i rodiče) a na dávkování léčby. Časem se samostatnost a nezávislost na rodičích dokonce stane nutností, aby se mladý člověk mohl spolehnout sám na sebe při studiu na vysoké škole nebo při svém budoucím povolání.
(hak)
Zdroj: www.thereforyou.com
