Která onemocnění nejčastěji vedou k vytvoření stomie?
K vytvoření vývodu se lékaři musí uchýlit nejčastěji kvůli nádorům, zánětům, poraněním nebo vrozeným vadám. Stomie mohou být trvalé (ty převažují) nebo dočasné. Pokud se chirurg rozhodne pro dočasnou stomii, existuje naděje na možné budoucí obnovení kontinuity zažívacího či močového traktu.
Co při vyvedení stomie nejvíce ovlivní konečný výsledek?
Jsem přesvědčený, že to, jak zákrok dopadne, nejvíce záleží na osobnosti chirurga a na stomasestrách. Pokud je u pacienta, byť minimální pravděpodobnost zhotovení vývodu, je nutné ho o všem s tím spojeném poučit a stomickou pomůcku před operací vyzkoušet. Pokud se to neprovede, stomie pak nezřídka bývá na nevhodném místě a mohou nastat problémy s netěsností vývodu.
S jakými komplikacemi se po zákroku lze setkat?
Největší komplikací je nesprávné umístění stomie, která omezuje člověka při pohybu, chůzi či sezení. Hůře se také aplikují stomické pomůcky, kůži může dráždit zatékání střevního obsahu. Po vyvedení stomie se může objevit i menší či závažnější krvácení nebo problémy způsobené vinou nedostatečného cévního zásobení.
Umělý vývod vzbuzuje u většiny pacientů obavy. Čeho se nemocní před operací nejvíce obávají, na co se nejvíce vyptávají?
Pacienti mají strach především z těžkého narušení pracovního, partnerského a společenského života. Máme vyzkoušeno, že velmi účinnou prevencí těchto obav jsou tzv. poučení stomici dobrovolníci. Po rozhovorech s nimi a ve spolupráci se stomasestrami a lékaři se nám daří většinu obav budoucích stomiků rozptýlit.
Kromě komplikací bezprostředně po operaci se mohou problémy objevit i po delší době…
K nejčastějším tzv. pozdním komplikacím vyvedení stomie patří parastomální kýla. Kolem stomie při ní vznikne vyklenutí, které znesnadňuje užívání stomických pomůcek. Další pozdní komplikací je vtažení stomie, které spočívá v tom, že střevo je zataženo i několik centimetrů pod úroveň kůže, což může způsobit jeho patologické zúžení (stenózu) a vést až k zastavení odchodu stolice. Některé starší nebo hendikepované pacienty bývá také obtížné vůbec naučit, jak si mají sami stomii ošetřovat. Jiní bojují i se špatným vyprazdňováním stomie.
Takže nejčastěji se „do vašich rukou“ vracejí stomici kvůli parastomální kýle?
Ano, ale přicházejí i kvůli polypům, zúžení vývodu nebo se záněty kůže.
Jak byste zhodnotil svou spolupráci se stomickými sestrami?
Musím neskromně konstatovat, že v našem zařízení máme bezvadně fungující tým, ve kterém mají stomasestry nezastupitelnou roli. Díky tomu poskytujeme stomikům denně špičkovou péči. Těsně po operaci kontrolujeme pacienty v odstupu nejprve dnů, později týdnů a poté měsíců, taková péče trvá většinou rok.
Je současná péče o stomiky z vašeho pohledu dostačující a odpovídá nabídka pomůcek nárokům na péči o stomii?
Česká republika byla a je opakovaně hodnocena z celosvětového pohledu jako vzorová země, kde jsou stomické pomůcky široce dostupné a o stomiky je povětšinou dobře postaráno. Pozitivní roli v tom hraje také pacientská organizace České ILCO, která má zastoupení i v pacientské radě ministerstva zdravotnictví. Co se pomůcek pro stomiky týče, nynější nabídka je dostatečná a všechny firmy na našem trhu nabízejí moderní a kvalitní stomické pomůcky.
Ne vždy byl ale život se stomií tak komfortní jako dnes. Jak se posunula péče o stomiky, když ji srovnáváte s minulostí?
Před polovinou 80. let byli stomici chudáci. První ošetřování střeva vyvedeného na povrch těla spočívalo pouze v překrytí vrstvou buničité vaty, mulovým materiálem, eventuálně plátěnou rouškou. Stomici byli izolováni od společnosti, téma bylo tabu. Problém jim často činil zápach, kterého se kvůli neexistenci stomických pomůcek nemohli zcela zbavit. Ti, kteří měli vyústění tlustého střeva (kolostomii), na tom byli ještě relativně „dobře“. Měli totiž k dispozici alespoň pomůcku zvanou Jánošíkův pás. Ileostomici (s vyústěním tenkého střeva), byli doslova nešťastníci, kteří nemohli prakticky „mezi lidi“. Zcela rozhodující byl konec 80. let, kdy se do Československa začaly dovážet moderní stomické pomůcky. Tehdy došlo k dramatickému zlepšení kvality života stomiků. A od konce 80. let, kdy jsme měli konečně více moderních stomických pomůcek, také vyvstala nutnost začít školit sestry specialistky, tzv. stomasestry.
(hno)