Žloutenka typu C – Co čeká pacienta?

Virová hepatitida C (VHC) je závažné virové onemocnění, které postihuje játra a může vést až ke vzniku jaterní cirhózy nebo rakoviny jater.

Nákaza

Člověk se nejčastěji nakazí z krve jiného člověka, který VHC trpí. Nejčastěji lidí, kteří si nitrožilně aplikují drogy. Vzácně je možný přenos sexuálním stykem nebo z matky na dítě v těhotenství. V minulosti, kdy se tolik nekontrolovala krev dárců, byly časté nákazy u pacientů, kteří opakovaně dostávali transfuze krve.

Průběh onemocnění

Akutní fáze onemocnění probíhá často jako běžná chřipka či nachlazení a pacient vůbec nic netuší. Žloutenka kůže a sklér očí jsou v akutní fázi vzácné. Problémem je, že až u 85 % pacientů přechází toto onemocnění do chronické fáze. Virus zůstává v těle pacienta a dál se množí a poškozuje především játra, kde vzniká cirhóza, a v odstupu mnoha let až desetiletí od nákazy může dojít k rozvoji rakoviny jater.

Diagnóza

Zjištění infekce u pacienta bývá často náhodné. Při krevních odběrech z jiného důvodu bývá náhodně zastiženo zvýšení jaterních testů, což ukazuje na postižení jater, a při dalším vyšetřování se objeví infekce VHC. Cíleně se vyšetřují osoby rizikové – narkomani, děti matek infikovaných VHC a pacienti, kteří dostali v minulosti (před rokem 1992) transfuzi krve nebo jim byl transplantován orgán. Pokud se v krvi prokáže virus VHC, je potřeba určit míru postižení jater. Provádí se proto jaterní biopsie – odběr vzorku jaterní tkáně, který se dále vyšetřuje. Podle tohoto výsledku se zahajuje léčba.

Léčba VHC

K léčbě VHC se užívají léky nazývané antivirotika a jejich zástupce ribavirin.

Tyto léky se podávají pacientům, kteří mají zvýšené riziko rozvoje jaterní cirhózy:

• přetrvávající zvýšení jaterních testů,
• vysoký počet virových částic v krvi,
• vazivová přestavba jaterní tkáně prokázaná při biopsii,
• ribavirin dostávají i pacienti, kteří jsou vedle VHC infekce nakaženi ještě virem HIV.

Spolu s ribavirinem se v léčbě používá pegylovaný interferon – to je látka, která se v těle tvoří při boji s virovou infekcí a pacientům se podává ve formě injekcí 1× týdně. Kombinovaná léčba využívající ribavirin a pegylovaný interferon se pacientům podává v závislosti na podtypu VHC po dobu 6–12 měsíců. Tato léčba má svá úskalí a rizika, a proto je nutné vždy posuzovat jednotlivého pacienta a rozhodovat individuálně i s ohledem na jeho další choroby. Léky nemohou dostávat pacienti na tyto léky alergičtí, těhotné ženy, pacienti po transplantaci orgánu a pacienti, kteří již mají těžce postiženou funkci jater. Relativně častými nežádoucími účinky léčby bývají flu-like syndrom (stav podobný chřipce s horečkou, únavou a bolestí svalů), řídnutí vlasů a depresivní stavy. Někdy bývá u pacientů zastiženo potlačení funkce kostní dřeně, která nevyrábí dostatek bílých ani červených krvinek, a pacienti jsou proto chudokrevní a více náchylní k infekcím.

Prognóza nakažených

• U 75–85 % pacientů přechází nemoc do chronického stadia.
• U 60–70 % pacientů dojde k poškození jater.
• U 5–20 % pacientů se rozvíjí jaterní cirhóza.
• 1–5 % pacientů umírá na komplikace jaterního postižení – jaterní selhání nebo rakovinu jater.

Co dělat, pokud máte VHC

• Vyvarovat se alkoholu, který dále poškozuje játra.
• Nechat se naočkovat proti dalším žloutenkám – typu A a B. Proti VHC bohužel očkování neexistuje.
• Chránit své okolí před nákazou VHC.

(vesa)

Zdroj: www.medicinenet.com