Žloutenka typu C: bez příznaků, ale mnohdy smrtící
Odhalit původce a vymyslet léčbu jakékoli infekční choroby byla a je práce dlouhodobá, drahá, často neúspěšná, ale i dobrodružná. Přestože virus žloutenky typu C nemá tak dramatickou historii jako třeba objevení viru HIV, stojí za povšimnutí.
Virus žloutenky typu C byl objeven až na sklonku 80. let 20. století, přesně v roce 1989. Byl zařazen mezi RNA viry, tedy k těm, které mají odlišnou genetickou informaci než většina organismů na Zemi. Virus existuje v 7 podtypech. Před 10 lety žilo na zeměkouli 135 milionů infekčních lidí a ročně na komplikace této nemoci zemře zhruba půl milionu osob.
Zásadní informace pro odborníky i laiky
- Důležitým zlomem v boji proti šíření infekce žloutenkou typu C bylo zavedení testování krve u dárců, neboť mnoho lidí se nakazilo podáním vadné konzervy krve. S testováním se začalo na začátku 90. let 20. století.
- Nejohroženější skupinou jsou narkomani, kteří si drogy píchají a sdílejí společné injekční stříkačky.
- Během 20 let se u 15 až 30 % nakažených rozvine cirhóza jater, tedy nevratná přestavba tkáně, jež často vede ke vzniku nádoru.
- Na sklonku 50. let objevili vědci zbraň v boji proti virovým onemocněním – interferon. Ten se stal účinným i v boji se žloutenkou typu C. Podle určení konkrétního genotypu se nasazuje odpovídající léčba, kterou vedou specialisté-lékaři zabývající se onemocněními jater.
- V České republice činil před 10 lety počet nemocných necelých 850 případů, předpokládá se však reálný výskyt mnohonásobně vyšší.
Počet pacientů se žloutenkou typu C roste navzdory diagnostice i léčbě. Příčinou je, že rizikoví lidé nechodí na testy, a jsou tak nevědomky přenašeči nemoci, protože na svém životním stylu nic nezmění. Zákeřností této choroby je navíc i téměř bezpříznakový průběh.
Zdroj: www.cdc.gov
