Příběh: Závislost na lécích se nevyhnula ani lékaři
Nemohu vám říct své jméno, kolik je mi let ani kde bydlím. Už vůbec vám neprozradím, kde pracuji a jaké je mé zaměření. Můžu vám říct jen jedno – jsem lékař a byl jsem závislý na lécích. Jestli chcete, přečtěte si můj příběh.
Hned na začátku vám musím říct, jak moc se stydím. I když se můj příběh odehrál před mnoha lety, stále ve mně někdy ožívají pocity hanby a osobního selhání. Ale můj příběh je naštěstí jedním z těch s dobrým koncem.
Nezvládal jsem tlak a vysoké tempo
Na střední škole ani nikdy poté jsem neholdoval alkoholu. Byl jsem pilný student medicíny a trávil jsem spoustu času nad učebnicemi. Jednou, snad to bylo před nějakou zkouškou, už nevím, mi kamarád poradil prášky, které mě udrží vzhůru celou noc. Vyzkoušel jsem je a jejich účinek mě úplně dostal – vydržel jsem se učit až do rána! Bylo to mnohem lepší než kofein. Od té doby jsem je občas používal. Naučil jsem se léky objednávat přes internet, kde byly snadno dostupné.
Po škole jsem se vrhl do praxe s jediným cílem – stát se nejlepším lékařem na světě. Pacientů přibývalo a já musel pracovat víc a víc. Neměl jsem žádné zkušenosti s vedením vlastní ordinace a byl jsem neustále pod tlakem. Abych zvládal vražedné tempo, začal jsem znovu sem tam užívat tablety jako na vysoké. Netrvalo dlouho a s hrůzou jsem si uvědomil, že beru obrovské množství pilulek na povzbuzení, abych se přes den udržel v chodu, a ještě větší množství pilulek na spaní, abych vůbec usnul. Nechtěl jsem si však nic připouštět. Byl jsem úspěšný, oblíbený, měl jsem rodinu a děti. Co víc si přát?
Nejtěžší bylo přiznat si závislost
Abych se dostal k lékům, objednával jsem je na internetu. Recepty jsem psal na své rodinné příslušníky. Náhle měl můj otec artritidu, strýček bolavé koleno… Předepisoval jsem léky jako smyslů zbavený. To však mělo skončit. Jednoho dne zaklepala na mé dveře pracovnice Národního ústavu pro kontrolu obchodu s drogami. Závažnost celé situace mi došla až poté, kdy jsem přišel o pacienty a klesl v očích svých i kolegů. Navíc jsem měl na krku ten stoh padělaných předpisů na léky.
Když už se zdálo, že mě situace úplně zničí, karta se obrátila. Díky podpoře svých blízkých jsem nastoupil odvykací kúru. Mé tělo prošlo detoxikací, ale mysl byla stále závislá a toužila po droze. Až když jsem si skutečně připustil, že jsem závislý, mohl jsem se konečně uzdravit.
Návrat do života
Po měsících léčby, očištěn fyzicky i duševně, jsem se vrátil domů a moji blízcí mě láskyplně přijali. S pacienty to bylo mnohem horší. Měl jsem zničenou pověst a trvalo mnoho let, než mi lidé zase začali důvěřovat.
Jak jsem již zmínil, někdy se za všechno stydím. Ale také se cítím silný. Rozhodně silnější než dřív.
(brbr)
Zdroj:
www.massmed.org
