Sportovní činnosti doporučované u astmatiků
Stanovení diagnózy astmatu rozhodně pro pacienta neznamená konec pohybových aktivit a sportování. Naopak, pohyb zlepšuje kondici.
Ne všechny sporty mají ale stejné nároky na kardiovaskulární a respirační systém. Ty, které vedou k dlouhodobé zátěži s maximálními nároky na ventilaci, jsou považovány za tzv. „astmogenní“ sporty. Patří k nim vytrvalostní běhy, cyklistika, fotbal, aktivity s hyperventilací (zrychleným a hlubokým dýcháním) chladného a suchého vzduchu jako hokej, rychlobruslení, krasobruslení, běh na lyžích.
Mezi středně astmogenní sporty se řadí například tenis, volejbal, ale i plavání. Reaktivita každého sportovce a astmatika je ale jiná, a tak tato kategorizace pochopitelně neplatí pro všechny. Důležité jsou také podmínky, za kterých je sport provozován.
Mechanismus, kterým jsou průdušky drážděny, je nejspíše následovný: během výkonu sportovci vdechují větší množství vzduchu než při běžné zátěži a v průduškách vznikají jemné turbulence, které dráždí jejich jemnou sliznici. Důležitá je také kvalita a čistota ovzduší nebo vnitřního prostředí tělocvičny. Spuštění astmatického záchvatu napomáhá například ledový suchý vzduch, jemuž jsou vystaveni vyznavači zimních sportů, nebo vzduch s vysokou koncentrací alergenů nebo exhalací dopravy u dálkových běžců. Podobně působí u plavců chlor a jeho sloučeniny vyskytující se těsně nad vodní hladinou krytých bazénů. V tělocvičnách je zase zvýšené množství prachu, vlhkost a plísně. To všechno jsou stimuly, které výrazně dráždí průdušky. Dopad na dýchací systém tedy záleží na mnoha okolnostech.
Literární údaje z poslední doby uvádějí, že pozátěžovým kašlem a bronchospasmem (stažením průdušek) trpí až 80 % vrcholových sportovců. K nejpostiženějším patří plavci, lyžaři a hokejisté. Příčinou je patrně uvedená opakovaná a dlouhodobá extrémní zátěž dýchacího systému a patrně spolupůsobí i vlivy prostředí, které zvyšují počty alergiků v celé populaci průmyslových zemí.
I přes tyto údaje by přiměřená tělesná aktivita měla patřit do léčebného režimu astmatika. Vyřazování pacienta z tělesné výchovy a sportu je velkou chybou a je vlastně (kromě extrémních případů) vizitkou špatně vedené léčby. Ve výběru sportu by se pacient měl snažit vyhnout těm nejrizikovějším nebo je provozovat v dobře kontrolovaných hygienických podmínkách. Vhodné jsou sporty s intervalovou zátěží, jako například míčové hry, gymnastika, bojová umění.
Pokud ale pacient touží provozovat jiný, méně vhodný sport, nebráníme tomu, jen se snažíme maximálně zlepšit podmínky při jeho provozování. Pacient musí pečlivě používat doporučené léky a dodržovat určitá pravidla. Velmi důležité je postupně se před začátkem intenzivního tréninku rozcvičit a zahřát, nejlépe po dobu přibližně 15–20 minut a při zátěži pohybující se okolo 50 % maximálního výkonu. Důležité je nepodceňovat virové infekce a nesportovat na maximum v době oslabení. Každý astmatik by měl při sportu vždy mít s sebou záchranný lék. Při dodržování těchto podmínek je sport pro astmatika velice prospěšný a žádoucí.
(van)
