Proč si chceme splnit přání, která nepotřebujeme

Novoroční předsevzetí můžeme pojmout jako oříšek k rozlousknutí našich opravdových tužeb. Co když si ale k příležitosti Novému roku přejeme nesprávně? Za tvrzeními jako ZHUBNU nebo PŘESTANU KOUŘIT se možná skrývá jiné naše přání.

Dali jste si také někdy některé z nejčastějších novoročních přání?

• Přestanu kouřit.
• Konečně se naučím anglicky.
• Změním práci.
• Pokusím se změnit osobní vztahy. 

Proč si ale přejeme zrovna toto? Co za tím vězí?

Druhé přání

Kdysi dávno mi jedna kolegyně k narozeninám přála: „Ať se ti splní to druhé?“

„To druhé? Co to je za blbost? Vím přece, co chci,“ říkala jsem si. A ejhle… jen co se druhé naplnilo, bylo vše jasné. V mém případě „to první“ byla cesta do Nepálu, která ovšem nevyšla, protože se splnilo „to druhé“ – otěhotněla jsem. Zpětně se vše lépe hodnotí, a tak teď vím, že za chtěnou cestou do Nepálu byla touha po změně v životě, vytržení ze stereotypu. Což se splněním „toho druhého“ zcela naplnilo.

Zkusme se zamyslet nad tím, co chceme, hlouběji. Co je to, co opravdu potřebujeme? 

Za novoročním předsevzetím stojí především touha po kvalitnějším životě a lepším pocitem ze sebe sama. Jednoduše toužíme se mít lépe (nebo alespoň stejně dobře) než dnes. Jak toho můžeme dosáhnout bez toho, abychom dotovali fitcentra novoročním nákupem permanentek, které pak po první návštěvě „ztratíme“? Jak si správně stanovit cíl a udržet dlouhodobě motivaci k jeho dosažení? Jak by měl správně stanovený cíl vypadat?

Mentální cestování časem

Nejprve zvažme, zda opravdu chceme na cíli pracovat. Dosažení cíle bude vyžadovat naší energii, čas a možná i něco dalšího. To vše do jeho dosažení cíle investujeme. Stojí nám to za to? Co dosažením cíle získáme? Přesuňme se mentálně časem a představme si život po dosažení cíle. Tato „vzpomínka“ na budoucnost je naším zdrojem motivace. Kdykoli bychom zapochybovali, zda máme na dosažení cíle, připomeňme si, proč to děláme.

Využijme schopnost vizualizace. Představme si svůj život po dosažení cíle, zapojme všechny smysly, prožijme plně tuto představu. Co se děje v těle? Výzkumy na základě zobrazovacích metod ukazují, že aktivita neuronů při představování minulých vzpomínek i představování si budoucnosti se výrazně překrývají. Pro náš mozek se představa stává skutečností. Představu budoucnosti fyzicky prožíváme, např. při vizualizaci situace klidu a pohody se dech zpomalí, prohloubí, svaly se uvolní, můžeme cítit příjemné teplo okolo solaru.

Milníky na cestě

Abstraktní a pocitové cíle se špatně naplňují. „Budu zdravý“ je spíše přáním než cílem. Co doopravdy vede k naplnění přání? „Budu se 1x týdně setkávat s přáteli, budu jíst pravidelně 5x denně, každé ráno budu 10 minut cvičit 5 Tibeťanů“ Je pro nás tento cíl reálný? Řekněme si, jak poznáme, že k cíli opravdu jdeme. Co jsou milníky, které nám řeknou, že jsme na dobré cestě? Kdy chceme k cíli dojít?

Je cíl ve sféře našeho vlivu?

Toto je velmi důležitý faktor v předsevzetí. Pokud si stanovíme cíle, které jsou závislé na druhých, existuje velká pravděpodobnost, že je nebudeme moct naplnit. Např. „Přihlásím se do kurzu angličtiny s kamarádkou.“ Stanovme si takové cíle, na které máme vliv jen a jen my sami: „Každý večer před mytím zubů se budu 3 minuty učit angličtinu v Duolingo.“

Pozitivní cíl

Pokud uvažujeme o tom, že se chceme něčeho zbavit (typicky cigaret, kilogramů) nebo něco nedělat (přestanu se podceňovat), jde o negativně stanovený cíl. Plýtváme tak svou energií na nesprávně stanovený cíl. Existuje rčení: Nestačí dělat věci správně, pokud neděláme správné věci. „Přestanu kouřit“ je proto dobré přeformulovat. Co budeme dělat na místo toho? Např. „Když budu mít chuť na cigaretu, udělám si 10 dřepů.“

Jak dosažení cíle ovlivní druhé?

Řada cílů skončí na tom, že jejich dosahování ovlivní druhé, a to se jim nelíbí. Např. „5x týdně budu cvičit 1 hodinu v posilovně s trenérem“ je skvěle konkrétně stanovený cíl: zároveň znamená, že vyžaduje čas, který musíme někde nebo někomu vzít. Partner může být smutný, že s námi bude o tolik méně často než dříve, a tak na cestě k cíli se můžeme dostat do partnerských problémů.

Typicky na tento bod naráží obvyklé novoroční cíle. „Přestat kouřit“ znamená, že přijdeme o účast na „cigaretce o přestávce“, takže přijdeme o sociální kontakt a zajímavé informace z práce. „Zhubnout“ znamená, že se už nebudeme mít, o čem s kamarádkami bavit. Předchozích 20 let bylo hubnutí hlavním tématem společných setkání. A najednou bychom byli hubení. O čem se budeme bavit? Přijdeme o společné téma! Můžeme tak přijít i o přátelé.

A to se často děje – když člověk na sobě začne pracovat, mění se struktura lidí okolo něj. Dokonce by se dalo říci, že je to známkou změn, které děláme. Dobří přátelé, kteří nás přijímají takové, jací jsme, zůstanou. Jiní se promění. Život je změna a my jsme se správně stanoveným novoročním předsevzetím vydali na cestu změny. Jak tedy cíl ovlivní druhé? Je to tak v pořádku? Pokud vidíte zádrhel, cíl upravte tak, ať se reálnější a v souladu s dalšími věcmi ve vašem životě.

Slavme i malé posuny!

Máme tedy konkrétní cíl ve sféře našeho vlivu. Víme, proč ho chceme dosáhnout a co nám to přinese nového pozitivního do života. Známe milníky, na které se můžeme těšit. U těchto malých posunů se můžeme zastavit a pochválit se za to, co jsme už zvládli.

A že se cestou něco nepovedlo nebo nesplnilo včas? Nevadí! Důležité je, že se změny dějí. Jak budeme slavit malé pokroky na cestě k cíli? Naplánujme si oslavu! Např. „Po prvním týdnu pravidelného stravování 5x denně si s v neděli zajdu na odpolední čaj do čajovny.“

Výstup z komfortní zóny

Pokud děláme nějakou změnu v životě, musíme překonat svou lenost a komfort zvyku. Zvyk je jako slupka ořechu – tvrdá a odolná – a musíme se naučit ho rozlousknout. Jakmile přijdeme, jak na to, půjde nám to časem snadněji a rychleji si pak jádro ořechu vychutnáme.

Vytváříme nový návyk. Než se nový návyk stane zvykem, může to nějakou dobu trvat. Je potřeba vytrvat. Jsou lidé, kteří záměrně vystupují z komfortní zóny (skáčou padákem, jdou na týden do tmy apod.), ale každodenní mimo-komfortní maličkosti jim činí potíže.

Učme se tedy trpělivosti a disciplíně a radujeme se právě z těchto malých každodenních překonání sebe sama. Drobné pokroky jsou možná větší úspěch než jeden seskok padákem. Za nějaký čas se nový návyk stane zvykem. Ocitneme se v nové kvalitě životě, v novém komfortu. A zvládli jsme to vlastním přičiněním. Takový poklad máme v sobě.

Na závěr si dovolím citát, který zazněl na Sympoziu rodinné psychoterapie:

Prosil jsem o sílu a Bůh mi dal těžkosti, abych mohl svoji sílu rozvíjet.

Prosil jsem o moudrost a Bůh mi dal problémy, abych je řešil.

Prosil jsem o blahobyt a Bůh mi dal rozum a svaly, abych jej tvořil.

Prosil jsem o odvahu a Bůh mi dal nebezpečí, abych je překonával.

Prosil jsem o lásku a Bůh mi dal problémy lidí, abych jim pomohl.

Prosil jsem o přízeň a Bůh mi dal příležitost.

NEOBDRŽEL JSEM NIC Z TOHO, OČ JSEM PROSIL, ALE DOSTAL JSEM VŠE, CO JSEM POTŘEBOVAL.

Přeji všem hodně radosti při činění užitečných změn v životě a odhalování vlastních pokladů! 

PhDr. Sylvie Navarová