Pohyb jako vánoční dárek pro vaše tělo
Sháníte pod stromeček něco užitečného? Něco zábavného? Máme pro vás tip, který zdravě zpestří život. Darujte pohyb!
Zapomenuté, ale důležité
Také obdivujete ladnou, vzpřímenou chůzi baletek? A když se zkoušíte projít stejně elegantně, do čtvrt hodiny necítíte záda? Nejvyšší čas začít posilovat. A to hlavně hluboké zádové svaly. Tyto věčně opomíjené svaly poskytují oporu páteři. Jsou-li pravidelně posilovány, dokážou snížit riziko vzniku kompresivní zlomeniny obratle. Bez nich nelze stát a chodit zpříma. Jedině vzpřímená postava zajistí dost prostoru pro orgány hrudní a břišní a pomůže tak k jejich správné funkci.
Míč místo židle
Velmi vhodným nástrojem pro posílení hlubokého zádového svalstva jsou velké gymnastické míče. Vhodná je velikost, kdy při posazení na míč máte kyčle i kolena pokrčena v pravém úhlu.
Znáte své těžiště?
Podstatou cvičení na míči je jeho neustálé vychylování těžiště. Pokud nechceme skončit na zemi, musíme jej neustále korigovat. Takže pořád lehce zatínáme a povolujeme svalstvo. Jak se ukázalo, balanční cvičení snižují rizika pádů – zvláště u lidí starších 65 let. Mají-li navíc osteoporózu, je pro ně otázka rovnováhy a prevence pádů klíčová.
Cvičte kdekoli
V prodejnách sportovních a zdravotnických potřeb jsou k dostání i overbally, různě nafouknuté míče do průměru 26 cm. Lze s nimi cvičit širokou škálu posilovacích i protahovacích cviků. Ve stoje, sedě i vleže. Výhodou je, že nepřekáží ani ve stísněných prostorových podmínkách. Můžete si je dát mezi záda a opěradlo židle a průběžně stlačovat.
Cvičení na velkých míčích i s overbally je navíc vhodné i pro starší jedince bez kondice.
Pohyb (spolu s dostatečným příjmem vápníku) je skvělou prevencí osteoporózy. Při pravidelném cvičení ustupují bolesti zad i pacientkám s komplikacemi osteoporózy. Díky endorfinům je nám po cvičení tak nějak blaze. Co víc může přinést vánoční dárek?
(ela)
Zdroj: J. Němcová, J. Korsa: Komplexní léčba a prevence osteoporózy, postavení a význam léčebné rehabilitace a pohybové aktivity, Med. pro praxi 5: (4), 2008, s. 165–168.
