Patní ostruhu signalizuje nejčastěji bodavá bolest po probuzení

Jako patní ostruha se označuje na rentgenu viditelný ostrý výrůstek z patní kosti. Ve skutečnosti se ovšem jedná o zvápenatělou (kalcifikovanou) šlachu, proto se toto onemocnění řadí mezi tzv. entezopatie, onemocnění šlach. Plantární fascie je tuhý vazivový pruh, který se táhne od paty až k prstům a pomáhá udržovat správnou nožní klenbu.

Patní ostruha jako poslední stadium plantární fasciitidy

Patní ostruha viditelná na rentgenu je přitom již posledním stadiem plantární fasciitidy. Plantární fascie je velmi zatěžovaná tkáň. Pokud není dostatečně silná, pružná, protažená a okysličená, nebo je přetěžovaná, dojde k jejímu zánětu, což se projeví onou výraznou bolestivostí. Při přetěžování chodidla, Achillovy šlachy či lýtkového svalu dochází k jejímu přetížení, mikrotraumatům a následně zánětlivým změnám na ní, které vedou k bolesti a následně kalcifikaci šlachy.

Pokud se plantární fasciitida neřeší, problémy se začnou řetězit a může to vyústit do špatného stereotypu chůze či běhu, které pak chodidlo ještě více poškozují a dojde k přetížení kolen, kyčlí i zad, což opět vede k bolestem.

Jasným a hlavním příznakem tohoto onemocnění je bolest, která je nejčastěji bodavá a může různě vystřelovat do lýtka. Objevuje se po ránu, při postavení a po rozchození se zmírňuje nebo zcela mizí. Může se však objevit po delším stání, sezení či po ochlazení. Je typické, že potíže se neobjevují při zátěži, ale po ní.

Mezi rizikové faktory pro vznik patní ostruhy patří:

• věk 40–60 let;
• nadváha;
• zaměstnání vyžadující dlouhé stání;
• špatný stereotyp chůze;
• některé typy aktivit, např. běh, vytrvalostní běh, skoky, balet;
• nošení nevhodné obuvi.

Alternativní medicína nabízí větší arzenál léčebných možností než ta klasická

Klasická medicína má na potíže spojené s patní ostruhou poměrně omezený léčebný arzenál. Krom fyzioterapie a kineziotapingu se k léčbě patní ostruhy nejvíce používají léky proti bolesti a zánětu (nesteroidní antiflogistika). Konečným řešením je analgetické ozáření či použití rázové vlny.

Zásadní roli v léčbě patní ostruhy nicméně hraje fyzioterapie, která nabízí řadu možností. Zahrnuje masáže, různé metody fyzikální a laserové terapie, elektroléčbu. Velmi důležitý je ale nácvik správné chůze, správného došlapu a odvíjení chodidla, případně použití některých korekčních pomůcek.

V akutní fázi onemocnění můžeme z homeopatických léků využít lék Arnica montana 9C jakožto lék na poranění a přetížení pohybového aparátu a Apis mellifica 15C jakožto léku na otok a zánět.

Z dalších léků na bolest se při patní ostruze mohou hodit:

• Cuprum metallicum 9C – jedná se o vděčný léčivý prostředek proti bolestivým křečím v chodidlech, které se objevují převážně v noci.
• Kalium bichromicum 9C – je vhodný na bolesti pat při chůzi, přičemž typické je, že bolest je pociťována v malých okrscích, které se dají pokrýt bříškem prstu, a chlad bolesti výrazně zhoršuje.
• Symphytum 9C – je určen na poranění (či přetížení) šlach, synovie a periostu v případě, že bolesti jsou velmi intenzivní, bodavé a zhoršují se dotykem, využijete ho i při únavových zlomeninách.

Uvedené léky podáváme 3–4× denně v dávce 5 granulí, při zlepšení lze snižovat četnost jejich podávání.

Pro dlouhodobou stabilizaci kromě náležité rehabilitace a preventivních opatření jsou ale podstatné dva homeopatické léky:

• Hekla lava – homeopaticky zpracovaný popel z islandské sopky Hekla, který se právě v této indikaci velmi osvědčil. Podává se v tzv. vzestupném podání. Začíná se ředěním 5C podávaným 3× denně 5 granulí, po vybrání 1–2 tub se přejde na ředění 9C, které se podává stejně, a následně se lék podává v ředění 15C. U něj se pak frekvence podávání sníží na 1× denně až 1× týdně 5 granulí.
• Calcarea fluorica 9C – tvoří ideální doplněk léku Hekla lava. Pomáhá řešit již patologické zvápnatění šlach a podává se opět 3× denně v dávce 5 granulí.

Jak na prevenci patní ostruhy? Věnujte se nejen svým chodidlům

I u patní ostruhy je v dlouhodobém hledisku nejdůležitější prevence, která zahrnuje: 

• redukci hmotnosti;
• používání vhodné a správné obuvi;
• nácvik správných stereotypů chůze či běhu;
• posilování svalů chodidla a nožní klenby;
• protahování plantární fascie, ale i „achilovek” a hamstringů (jejich přetížení či poškození se také může přenášet na plantární fascii);
• uvolňování pomocí masáže míčkem.

MUDr. Jaroslav Čupera