Patří čínská medicína do českých nemocnic?
Odběry krve, sonografie, lůžkové oddělení, pavilón tradiční čínské medicíny… I tak by v budoucnu mohly vypadat informační tabule v českých nemocnicích. Zatím je však čínská medicína stále alternativním léčebným směrem, o kterém se vedou zanícené debaty mezi laiky i odborníky.
Odběry krve, sonografie, lůžkové oddělení, pavilón tradiční čínské medicíny… I tak by v budoucnu mohly vypadat informační tabule v českých nemocnicích. Zatím je však čínská medicína stále alternativním léčebným směrem, o kterém se vedou zanícené debaty mezi laiky i odborníky.
Tradiční čínskou medicínou jsou nazývány rozličné techniky tohoto lékařství, z nichž některé mají za sebou historii a vývoj přes tři tisíce let. Lékaři tohoto směru se snaží brát pacientovo tělo jako celek, kde vše souvisí se vším. Stejně jako v západní medicíně i zde se vychází z komplexního vyšetření a léčby, důraz je kladen i na prevenci. Ovšem pak už se přístup poněkud mění.
Důležitá energie
Hlavní principy diagnostiky a léčby vycházejí z jiných filosofických a vztahových základů než západní medicína, ale mají své vnitřní výchozí předpoklady a provázanost, které jsou schopné (podobně jako u západní medicíny) předpovídat vývoj poruch, nemocí, výsledky léčby apod. Stavebním kamenem jsou teorie energetického základu všech pochodů v těle, vzájemného vztahu ženského jin (yin) a mužského jang (yang) a pěti fází. Energie čchi v každém lidském těle proudí v daných akupunkturních drahách. Na těch leží body, které mají vnitřní propojení s příslušnými tělesnými orgány. Pomocí těchto bodů lze údajně rozproudit tok energie, dají se odhalit zdravotní potíže a následně je řešit. Tolik teorie v kostce. Zastánci čínské medicíny a část jejich pacientů tvrdí, že tento přístup funguje. Odpůrci poukazují na chybějící důkazy v podobě seriózních odborných studií. Navíc tvrdí, že nelze dokázat existenci akupunkturních drah ani důležitých bodů, natož vědecky ověřit ona zásadní spojení s vnitřními orgány.
Názor odborníka MUDr. Petra Hoffmanna
Váhavé nakročení dobrým směrem
Tradiční čínská medicína dnes již nepatří do alternativních směrů. V civilizovaném světě je chápána jako komplementární, čili doplňková (například k našemu západnímu léčitelství). Každá medicína má totiž vždy svoje limity a hranice, a i když se provádí sebelépe, má maximálně 80% úspěšnost. Tradiční čínská medicína určitě je a bude obohacením a rozšířením možností péče o naše zdraví. To pochopili např. v sousedním, zdravotnicky vyspělém Německu a již více než 30 let je zde tento směr provozován na klinikách a v soukromých akreditovaných pracovištích s tím, že je hrazen zdravotními pojišťovnami, buď částečně, nebo dokonce u určitých nemocí i zcela. Němečtí zdravotničtí ekonomové si totiž dobře spočítali, co vyjde stát (čili daňové poplatníky) levněji a efektivněji, a drží se Hippokratovy zásady: Je jedno, jakou metodou pacienta vyléčíte, důležité je, aby se uzdravil! Tož i my začínáme „objevovat Ameriku“, a jak se zdá, bude to ještě dlouhá cesta…
Kde je pravda?
Ještě větší spory se vedou o hodnověrnost konkrétních metod. K těm hlavním patří akupunktura, akupresura, moxa čili aplikace tepla, čínská fytoterapie neboli podávání bylin, masáže, změna stravy a životního stylu a speciální cvičení. Kromě akupunktury neboli zavádění jehel jde převážně o jemné a šetrné techniky. Přestože léčitelé vyškolení ve výše uvedených a mnoha dalších čínských léčebných postupech přísahají na jejich účinnost, odborníci moderních směrů oponují neprokázanými dopady a veškeré tyto metody považují za nevědecké.
Zájem trvá
Je jasné, že rozepře a diametrálně odlišné nahlížení různých lidí na postupy a výsledky tradiční čínské medicíny budou trvat i nadále. Nelze ovšem popřít fakt, že míst nabízejících tyto služby stále přibývá. Zájemci mohou absolvovat mnoho druhů procedur, ti, kteří chtějí služby poskytovat, zase různá školení, kurzy, či dokonce školy. Kromě samotných léčebných technik učí čínská medicína i určitému přístupu k pacientům. Tedy brát v potaz proměnlivost nemoci, sledovat všechny orgány, nejen ten nemocný, pokusit se zpět nastolit soulad organismu. A to hlavní? Posilovat víru pacienta v uzdravení, přistupovat k němu zcela individuálně a nic neuspěchat.
Fungovalo by to?
Před časem proběhla tiskem zpráva o tom, že Fakultní nemocnice v Hradci Králové chystá netradiční projekt – chce postavit kliniku tradiční čínské medicíny a propojit západní a východní styly léčby. Na zkoušku bude nejprve otevřena ambulance vedená odborníky z Číny. Co přinese tento krok pacientům? Kdo o pomoc tohoto alternativního směru stál nebo stojí, už si svého léčitele našel nebo tak může učinit v kterémkoli větším městě. A je vůbec toto propojení možné vzhledem k tomu, že mnoho klasicky vystudovaných lékařů pohlíží na čínskou medicínu minimálně jako na nevěrohodné učení?
Názor odborníka MUDr. Ondřeje Tomana
Ambulance neurologie, chiropraxe a akupunktury, Neratovice
Účinný bonus navíc, nikoli všelék
Tradiční čínská medicína je nesmírně přesně a detailně propracovaný systém. Ten, prakticky v nezměněné podobě od doby svého vzniku před několika tisíci lety, pomohl již velkému množství pacientů. Jde tedy o metodu absolutně ověřenou časem. Po 15 letech studia čínské medicíny a zároveň aktivní praxe v západním lékařství musím říci, že mnohé zpočátku nepochopitelné (vzhledem k jinému pohledu na pacienta i syndromy onemocnění) je vlastně dosti logické i z našeho, „vědeckého“ pohledu. Například nikdo asi nenamítá nic proti působení akupunktury na bolest či alergické projevy, ale možnosti ovlivnění jsou daleko širší – od autoimunitních onemocnění po řešení složitějších vztahů mezi orgány. Po opakovaných návštěvách Číny, kde model prolínání se metod čínské a západní medicíny funguje dobře, jsem jednoznačně pro rozvoj tohoto směru i v českých nemocnicích. Je však nutné mít na paměti, že výchova odborníků trvá mnoho roků (dle mého názoru i více než 10 let) a také že vše čínským léčitelstvím řešit nelze. Mnoho akutních či rozvinutých onemocnění zvládnou zásadně a pouze postupy západní medicíny. Ovšem i zde bývá podpora tradiční čínské medicíny více než vítána.
