Nenechte střevní záněty, aby vám ničily kariéru!

Statistika hovoří jasně: v České republice se počet osob s nespecifickými střevními záněty odhaduje na přibližně 450 osob. Většinou se choroba projeví v produktivním věku, což s sebou přináší mnoho významných důsledků.

Statistika hovoří jasně: v České republice se počet osob s nespecifickými střevními záněty (inflammatory bowel desease – dále IBD) odhaduje na přibližně 450 osob. Většinou se choroba projeví v produktivním věku, což s sebou přináší mnoho významných důsledků a zároveň otázek typu „mohu mít klasické zaměstnání?“ či „jak si poradit s nespecifickými záněty v práci?“.

Co může potrápit

Nespecifické střevní záněty mívají charakteristický vlnovitý průběh, kdy se střídají období aktivního zánětu s obdobími relativního klidu. V práci pak takto nemocné nejčastěji obtěžují:

• bolesti břicha,
• náhlá, neodbytná nebo častá potřeba jít na toaletu,
• průjem,
• extrémní únava,
• pocity na zvracení či zvracení,
• malá chuť k jídlu.

Informovat, nebo mlčet?

Zásadní otázka tkví v tom, zda o svém onemocnění říct zaměstnavateli, popřípadě kolegům. Podle průzkumu ve Velké Británii svoji diagnózu prozradilo nadřízenému 81 % pacientů, spolupracovníkům se pak svěřilo 77 % dotázaných. Ačkoliv většina pacientů s nespecifickými střevními záněty uvádí, že pro ně není problém otevřeně hovořit o svém onemocnění, někteří přiznávají, že je jim to nepříjemné. Čtvrtina respondentů uvedla, že mají obavy z diskriminace, jedna třetina se dokonce obávala ztráty zaměstnání.

Upřímnost může přinést zlepšení

Rozhovor o zdravotním stavu zaměstnance se zaměstnavatelem bývá velmi prospěšný. Vysvětlení, v čem nemoc spočívá, jak se projevuje a jaká jsou nutná opatření, představuje důležité východisko pro zaměstnavatele. Na jejich základě může nemocnému vyjít vstříc a dopřát mu maximální možné dobré pracovní podmínky. Uveďme pár příkladů, jak lze zlepšit pracovní prostředí.

1. Dostupné a vhodně uzpůsobené toalety

Noční můrou pro pacienty s nespecifickými střevními záněty je, že nestihnou včas dojít na toaletu. Potřeba odskočit si může být často neodkladná, proto by se zaměstnavatel měl snažit zařídit dostupné WC v blízkosti místa práce. Dále se tito nemocní shodují, že je stresuje i vykonání potřeby, které bývá někdy hlučné a provázené výraznějším zápachem. Dostatečné soukromí na toaletách a fungující ventilace mohou tyto nepříjemné pocity zmírnit.

2. Časté přestávky

Jsou zejména důležité u zaměstnání s fixními pracovními pauzami (např. obchod, školy). Řešení tohoto problému existuje samozřejmě mnoho. Vhodná může být třeba domluva s ostatními pracovníky, kteří mohou v případě potřeby na chvíli zaskočit.

3. Flexibilní pracovní doba

Pozdější začátek pracovní doby může pomoci některým pacientům zvládnout projevy jejich nemoci a snížit únavu. Někdy se lze se zaměstnavatelem domluvit na zkráceném úvazku nebo možnosti pracovat při relapsu onemocnění z domu.

4. Parkovací povolení

Poskytovatel práce by měl pacientům s nespecifickými střevními záněty vyjít v tomto vstříc, neboť pro některé je používání veřejné dopravy často nemožné.

Větší dříči

Studie týkající se pracovního života pacientů se střevními záněty ukázala zajímavé výsledky. Ačkoliv se u každého více či méně často objevují vzplanutí nemoci, obecně pracují výkonněji než zdraví kolegové. Někdy si dokonce vyberou méně dnů na nemocenské. Vysvětlení se nabízí – motivace udržet si práci je vyšší než u zdravých lidí.

(blš)

Zdroj:
www.nacc.org.uk
www.crohn.cz