Minisukní se nemusíte vzdát ani kvůli křečovým žilám
Mary Quantová, matka minisukně, provozovala úspěšný obchod s oblečením v londýnském Chelsea, ve kterém prodávala také své vlastní módní kreace. Na konci 50. let se rozhodla zaexperimentovat s kratšími sukněmi a její pokusy vyústily v roce 1965 ve skutečnou minisukni.
Mary Quantová, matka minisukně, provozovala úspěšný obchod s oblečením v londýnském Chelsea, ve kterém prodávala také své vlastní módní kreace. Na konci 50. let se rozhodla zaexperimentovat s kratšími sukněmi a její pokusy vyústily v roce 1965 ve skutečnou minisukni – módní výtvor téměř příznačný pro atmosféru celých šedesátých let.
„Mini“ revoluce: zpočátku senzace, později standard
Díky strategické poloze módního obchůdku přímo v srdci tehdejšího „swingujícího Londýna“ se z minisukně stal v krátké době převládající módní celosvětový trend. Proslulost minisukně významně podpořila anglická modelka a herečka Jean Shrimptonová, jejíž krátce střižené šaty způsobily senzaci při zahájení Melbournského dostihového poháru v říjnu 1965.
Vývoj minisukně byl na konci šedesátých let završen ještě kratší „mikrosukní“, která byla posměšně nazývána také jako „opasek“ nebo „volánek“. Namísto punčoch se dostaly do módy punčochové kalhoty, mimo jiné i proto, že zkrácení sukně by znamenalo odhalení horního okraje punčoch.
Pro boj za ženská práva raději něco delšího
Sedmdesátá léta se stala desetiletím feministického hnutí, což také ovlivnilo délku sukně. Ženy chtěly být brány vážně pro své schopnosti a názory, nikoli jen pro svůj vzhled a tomuto účelu se přizpůsobil také módní průmysl. Dalším důvodem pro opětovný návrat k „maxi“ byl patrně i fakt, že délku sukní prostě nebylo možné zkracovat donekonečna. V následujících desetiletích se minisukně do šatníku žen opět vrátila, tentokrát však již bez hysterie, která doprovázela její vznik v šedesátých letech. Móda se také více uvolnila a samotná délka sukně přestala být tak důležitá.
Mini pro 21. století
Současná „mini“ může být pro ženy zároveň symbolem jak sebevědomí, tak i odvěké touhy být atraktivní a sexy. A protože podle dnešních měřítek je zdravé sebevědomí a originální osobnost více sexy než metry nahé kůže, jsme v ulicích svědky minisukní nošených přes upnuté džíny nebo legíny. Tyto elastické kalhoty mohou zakrýt i metličky nebo křečové žíly. Minisukní se tak nemusejí vzdávat ani ženy, kterým příroda kromě štíhlých nohou „nadělila“ i tyto zdravotní potíže.
Přes všechny změny ve světě módy si tak můžeme být jistí tím, že jednou vydobyté minisukně se už ženy nevzdají. Proto si ji kupte v supermarketu nebo v drahém butiku, oblečte si ji k džínám, žabkám nebo vysokým kozačkám a vězte, že nemůžete udělat chybu.
(vek)
Zdroj:
http://www.fibre2fashion.com/industry-article/21/2050/mini-skirt-history1.asp
