Mami, jsem gay. Jak na coming out a jak správně reagovat?

Podle čeho poznáme svou sexualitu? Počítají se do ní sexuální experimenty? Můžeme se nějak připravit na coming out, ať už jako posluchač nebo ten, kdo coming outem prochází? Ve článku si objasníme základní informace a také tipy, jak správně přijmout coming out a nebo ho uskutečnit před těmi, na kterých nám záleží. Věnovat se budeme také dětem, tedy jak jim vysvětlit tematiku sexuálních orientací.

Nestíháte? Přečtěte si hlavní body článku:

• Ustálený termín 4% menšina neodpovídá reálnému počtu lidí s jinou než heterosexuální orientací. Chybí data a také spolehlivá metoda výzkumu.
• Když před námi dítě nebo blízký udělá coming out, je na místě uznat jeho otevřenost a odvahu. Je v pořádku vzít si čas na rozmyšlenou.
• Vlastní sexuální orientaci můžeme určit podle pocitů, které jsou stabilní a pozorujeme je ve většině situací. Pomoct nám může sebedotazování, např. do koho se zamilováváme nejčastěji.
• Vlastní coming out je vhodné nechat na chvíli, kdy je neutrální nebo dobrá nálada a bez hádek. Můžeme ho také předem oznámit jako důležitou schůzku nebo se vyjádřit písemně.
• S mladšími dětmi mluvme o sexuální orientaci, kdykoliv se zeptají. U starších dětí je vhodné, když téma otevřeme sami.

Proč je puberta klíčová?

Příběh: „První zkušenosti s holkama jsem měla ve 14 letech, ale pořád jsem si myslela, že jsem hetero. Postupně mi došlo, že mám víc zážitků s holkama než s klukama. Že jsem bisexuální, jsem si přiznala až o 6 let později.“

Už děti v útlém věku objevují svou sexualitu, např. pomocí fantazijních her. Naše sexualita se formuje celý život a začínáme si ji uvědomovat v pubertě. První vztahy, první polibek, zvídavost v podobě sebeuspokojování, pornografických videí, časopisů – už v tomto období poznáváme, co nás přitahuje a co je často obsahem našich fantazií. Poté se člověk jen dále vyvíjí.

Někdy dospívající hned nezpozoruje, že jeho orientace je jiná než heterosexuální. Například nemá dostatek zkušeností s opačným pohlavím nebo ho/ji nenadchly první sexuální zážitky, což ale zprvu nepřisuzuje jiné orientaci. Někdo naopak během dospívání rozpozná, že se odlišuje. Objevuje se stud nebo strach reakcí lidí kolem.

Heterosexuální orientace je sice stále většinová, ale omílaná 4 % patří spíš už mezi historické číslo. V současnosti nemáme přesná data o počtu lidí s jinou než heterosexuální orientací. Navíc výzkumy jsou zcela krátké na situace, kdy někdo u sebe vnímá sexualitu fluidně nebo si ještě neprošel vnitřním coming outem. Větší mediální pozornost, více osobních zkušeností z vlastního okolí a také společenské uznání otevírají prostor pro diskuzi a hlavně šance lidí žít spokojený život – bez ohledu na to, koho chtějí v posteli.

Jsem gay, řekl mi syn/kolega/kamarád

Příběh: „Sestřenici jsem řekla o své orientaci a ona to hned řekla bratranci. Vzal to úplně v pohodě, ale mě se to dotklo. Chtěla jsem to být já, kdo rozhodne, kdy a komu to řeknu. Coming out má vždycky dělat osoba, které se to týká.“

Co když se dozvíme, že má náš blízký jinou orientaci než heterosexuální? Naše reakce a odpověď je velmi zásadní a může silně ovlivnit náš vztah.

Každý – a zejména rodič – by měl v prvé řadě ocenit upřímnost člověka a důvěru, kterou mezi sebou máme. Uznejme, že muselo být pro dítě těžké dosud žít, procházet si vším a nakonec jít ven. Můžeme poté upřímně přiznat naše pocity, strachy a obavy, nicméně bez urážek nebo zlehčování. Je také v pořádku vyžádat si více času, zejména když se v nás mísí negativní pocity. 

Spousta lidí reaguje na coming out frází „To tě přejde“. Není to zcela vhodné. Možná to platí pro některé lidi ve fázi objevování a experimentování se svou sexualitou. Pro lidi s poznanou sexuální orientací to však neplatí. Také záleží, kdy coming outem procházíme – jinak ho prožívají lidé ve věku např. do 25 let a jinak lidé, kteří vyjdou s coming outem v pozdějším věku a třeba mají manžela/ku a vlastní děti. Pro vzájemný důvěrný vztah je však vhodné, když oceníme upřímnost a otevřenost, kterou nám blízký coming outem prokázal.

Experiment, nebo jiná orientace? 

Příběh: „Moje zážitky se stejným pohlavím proběhly ve srandě při pití alkoholu. Vnitřní coming out u mě přišel až na oslavě mojí kamarádky, kdy jsme skončili v posteli. Druhý den ráno jsem se vzbudil a došlo mi, že hetero opravdu nejsem.“

Fáze experimentování je procesem hledání vlastní identity. Je normální, že řada heterosexuálů má občasné představy, jaké by bylo zažít intimitu se stejným pohlavím. Fantazie a realita jsou však dvě odlišné věci. Ve fantaziích máme často něco, co vlastně v realitě nepřipouštíme nebo bychom ani nechtěli. Každý může zažít pocit zmatení, kdy si není jistý, kým vlastně je. Často tedy lidé procházejí fází experimentování. Na vlastní kůži poznají, zda se jim něco opravdu líbí, nebo jsou to „jen“ fantazie nesouvisející s jejich sexuální orientací.

Je dobré si všímat našich pocitů a sledovat, zda jsou stabilní. Když nás určitá přitažlivost provází dlouhé měsíce až roky a je přítomná ve většině situací, pomůže nám to určit naši sexuální orientaci.  Pokud stabilní nejsou, může se jednat o hledání a ujasňování vlastní identity. Fáze experimentování a hledání sebe sama je velmi častá v dospívání, může přijít ale i později. Zkusme si zodpovědět: 

• Jak se vnitřně cítím sám/sama se sebou a svou sexualitou? 
• Po čem toužím?
• Jak reaguje moje tělo na různé podněty? 
• Pokud mám nějaký vztah, jsem  v něm spokojená/ý? Mám zde to, po čem toužím? 
• Co je nejčastějším obsahem mých fantazií, snů, představ? 
• Do koho se nejčastěji zamilovávám? 

Tlak okolí a společnosti

Příběh: „Mýmu coming outu určitě pomohlo, že jsem se mohla projevit mezi kamarády. Opravdu si nemyslím, že sexuální orientaci jde odkoukat a nechat se strhnout. Při konfrontaci s odlišnou sexualitou si buďsi jasně uvědomíš heterosexualitu, a nebo ti to napoví, že to máš prostě jinak.“

Ve společnosti se heterosexualita stále považuje za normalitu. Homosexualita, bisexualita, asexualita či jiné orientace jsou už sice přijímané tolerantněji než dřív, ale stále velmi záleží na prostředí a konkrétních lidech v našem okolí. 

Co když zjistíme, že nejsme heterosexuální? Jistě si budeme klást mnoho otázek – jak se s tím já sám vyrovnám? Co moje okolí? Jak mě lidé budou hodnotit? Člověk by neměl mít pocit, že jde sám proti sobě a že dělá něco nepříjemného jen kvůli tlaku okolí (např. chlapec si najde dívku, i když je gay). Dlouhodobé skrývání a předstírání má sílu zkazit spokojený a šťastný život, který můžeme prožít. Není důležité, co je norma a co jak hodnotí společnost. Každý člověk se na vnímání normy dívá jinak.

Je důležité najít rovnováhu – v prvé řadě přijmout, jací a kým jsme, žít v souladu sám se sebou. Člověk chystající se na coming out bude možná procházet turbulentním obdobím, nicméně vyhlídky jsou velmi pozitivní. Podpořit nás mohou blízcí lidé a nebo také školení psychoterapeuti, kteří v dnešní době pomáhají právě i na cestě coming outem.

Je čas na coming out sám před sebou

Příběh: „Poznala jsem jednu kamarádku a přišlo mi očividný, že je na holky. Zeptala jsem se jí ,Ty seš lesba, viď?, ale ona zavrtěla hlavou. Vždyť přece měla dřív kluka. Postupně jí došlo, že chození s klukem se jí vůbec nelíbilo, líbání ji odpuzovalo a vlastně s ním chodila jen proto, aby mámě udělala radost. Nakonec se s ním rozešla, protože s ním nedokázala spát. Pak udělala coming out před rodinou i kamarády.“

Nejprve bychom měli zpracovat vnitřní přijetí toho, že máme odlišnou sexualitu od té často normalizované. Jde tedy o to zpracovat svůj coming out. Jistě si budeme klást mnoho otázek – jak se s tím já sám vyrovnám? Co moje okolí? Jak mě lidé budou hodnotit? Nicméně důležité je najít rovnováhu sám se sebou a přijmout to, jací a kým jsme. Člověk bude spokojený pouze v případě, že bude žít v souladu sám se sebou.

Coming out osobně, nebo dopisem?

Příběh: „Nejdřív jsem to řekl lidem, u kterých jsem si byl jistý pozitivní reakcí. Na nich jsem si natrénoval větší sebedůvěru a bylo pak snazší mluvit o sexualitě i s lidmi, kteří se k jiné orientaci staví skepticky. Jinak se ukázalo, že hodně mých kamarádů to vědělo dřív, než jsem coming out udělal.“

Kdy udělat coming out? A udělat ho vůbec přede všemi, nebo jen v práci/rodině/mezi přáteli? To záleží jen na nás. Nikde není ohraničený čas, kdy přesně nebo během jak dlouhého období musí člověk coming out provést. Člověk se může rozhodnout oznámit všem najednou, jen určité skupině lidí a nebo to zkrátka nechat až na situaci, kdy přijde řeč na vztahy.

Dobře nám však napoví naše pocity. Coming out může být vhodnou variantou, pokud

• delší dobu cítíme, že nás vyčerpává skrývat se před ostatními,
• trápíme se v dosavadním způsobu života,
• nechceme žít před příbuznými ve střehu, říkat neúplné pravdy,
• cítíme se stabilně v naší orientaci a nejde pouze o experimentování.

Je na nás, jakým způsobem to okolí chceme sdělit – tváří v tvář sami a nebo spolu s někým, komu osoba důvěřuje a před kým už coming out proběhl. Coming out můžeme provést také dopisem nebo e-mailem. Osobní schůzka může přinést větší okamžitou emocionální podporu, zatímco písemný coming out může dát oběma stranám čas zpracovat danou situaci.

Coming out před rodiči

Příběh: „Na coming out s mámou jsem se připravovala – nejdřív jsem si ho natrénovala s mojí o 20 let starší kolegyní, která je taková moje druhá máma. Nechtěla jsem, aby mi máma říkala, že je to jen fáze a vyrostu z toho, vymýšlela jsem tu správnou strategii. Nakonec to vyplynulo samo. Řekla jsem jí, že jsem měla rande, a dodala, že to bylo s holkou. A vzala to. Tátovi to nejspíš nikdy neřeknu. Nemáme mezi sebou důvěru a vídáme se málo.“

Zejména před rodiči a prarodiči může být těžké. Objevit se může šok, nepochopení, bezmoc, pocit selhání, vztek. Předejít mu úplně nelze, ale minimalizovat negativní zpětnou vazbu můžeme několika způsoby

• Zvolíme vhodnou dobu ke coming outu. Je ideální, když jsme všichni v neutrální náladě, tedy ne zrovna v negativním nastavení nebo uprostřed hádky.
• Může také pomoct oznámit dopředu, že se chystáme říct něco důležitého. Mnohým lidem se po coming outu blízkých uleví, že šlo „pouze“ o sexuální orientaci, nikoliv o závažný zdravotní problém apod.
• Fungovat může také opora vašeho blízkého. Pokusme se jim vše vysvětlit třeba s někým z rodiny, komu věříme my i druhá strana. Pro všechny je důležité mít někoho, s kým si o pocitech pohovořit, komu se svěřit, mít v někom důvěru a oporu.
• Vysvětleme, že se nic nemění. Pořád jste to vy a ve společnosti budete fungovat nadále normálně a spokojeně. Nebo spíš spokojeněji.

Co když lidé, kterým se svěřím, reagují negativně? Dejme jim prostor. Stejně jako my potřebují svůj čas na srovnání se a zodpovězení si všech otázek. Stále mohou mít řadu stereotypních představ o fungování lidí, kteří nejsou heterosexuální, např. že nikdy nebudou mít rodinu, nikdy je společnost nepřijme, nebudou spokojení, nebudou mít kvalitní vztah…

Možná naši blízcí nepřijmou naši orientaci ihned. Starší generace má přece jen jiné hodnoty a zásady, podle kterých celý život žili. Neměli často dostatek informací, společnost byla jinak nastavená včetně otázek náboženství. Nicméně i pro ně je jistě důležité, aby jejich blízcí byli spokojení, a na této základní hodnotě je dobré stavět další komunikaci.

Jak mluvit s dětmi o sexualitě?

Příběh: „Z jednoho vztahu s mužem se mi narodil syn. Trvalo mi dlouho, než jsem to přiznala sobě i ostatním, ale ven jsem s tím vyšla, když mi bylo 30 let. Pro mého syna to bylo jednodušší – je gay a svěřil se mě i rodině ve 13 letech. Někteří z našeho okolí mou i synovu orientaci přijali, někteří samozřejmě ne.“

V první řadě bychom se neměli bát mluvit s dětmi o sexualitě jako takové. Je důležité nechat děti ptát se na všechna témata od masturbace přes pohlavní styk po pohlavní nemoci. Doma by měla panovat důvěra mezi dětmi a rodiči. Děti tím učíme, že nic není tabu komunikovat, učíme je tím morální zásady, komunikaci, sebedůvěru a porozumění i sami sobě.

• Informace o jiných sexuálních orientacích můžeme dávkovat po malých krocích, jinak děti zahltíme nebo nám nebudou věnovat pozornost.
• Mluvme tak, aby dítě pochopilo téma vzhledem ke svému věku a zkušenosti. Děti si stejně vyberou, čemu v daném věku rozumí.
• Buďme upřímní a nezamlžujme informace. Můžeme přiznat, že s něčím nemáme zkušenost nebo nemáme dostatek informací.
• Nechme témata plynout, až se náhodně dítě na toto téma zeptá, popř. vyvstane ze situace třeba na ulici. U starších dětí se nebojme téma sami otevřít, ideálně otázkami. Můžeme se ptát, jestli znají někoho, kdo má vztah s někým stejného pohlaví, jak na to reagují učitelky apod.

Závěrem

Příběh: „Zkušenost se sebeuvědoměním mé sexuality a celý coming out mi pomohl rozvinout empatii, získat neuvěřitelnou mentální odolnost a získat hlavně sebevědomí. Když si uvědomím, co jsem musel překonat ve své hlavě a čím jsem si musel projít, vím, že i další životní překážky zvládnu také. A to pak už člověka v životě odlišuje.“

Je důležité, abychom se sami se sebou cítili bezpečně, spokojeně a že žijeme podle našich pravidel. Společnost může reagovat různě, bohužel ne vždy zrovna kladně. Koneckonců komentáře si můžeme vyslechnout na jakoukoli jinou odlišnost – bohatá/chudá rodina, určitý partner, životní styl, rozhodnutí nemít děti apod. Rodinné či přátelské vztahy se coming outem také mohou vylepšit, protože se prohloubí důvěra mezi lidmi.