Když je nemoc trestná
Pokud se analogicky k nadpisu tohoto článku otážeme, kdy je nemoc trestná, nemusíme nad odpovědí dlouho bádat či volat na pomoc právníka všemi paragrafy mazaného. Nemoc je trestná tehdy, když je nakažlivá.
Šíření nakažlivých chorob...
Pochopitelně žádný orgán vás nebude volat k odpovědnosti za to, že jste souseda či kolegu v práci nakazili rýmou. Ale jsou nemoci, které nás tak lhostejnými nenechávají. Trestní zákoník (§189 a §190) pamatuje až jedním rokem vězení na toho, kdo šíří nakažlivou lidskou chorobu, a až třemi roky vězení lze potrestat toho, kdo tak jedná úmyslně. Na prvním místě nás v této souvislosti napadá HIV infekce, ale radost mít nebudeme ani ze syfilis (a nemylme se, tato "staromódní a exotická" choroba se s postupující globalizací už opět objevuje i v našich luzích a hájích) či z některých dalších sexuálně přenosných onemocnění.
#IMG#Společnost se brání, jedinec se omezuje...
Již od dávných časů, kdy se lidé začali organizovat ve společnost, započaly také snahy o ochranu zdravé většiny před částmi populace, které byly nositeli infekčního nebezpečí. Tyto snahy byly více (např. striktní izolace malomocných) či méně (morové epidemie) účinné, ale spíše méně. A to až do doby, než byly rozpoznány příčiny těchto chorob a byly vynalezeny prostředky jak proti nim účinně bojovat.
Dnes se ochrana společnosti uskutečňuje například v podobě povinného očkování, potravinářských průkazů či povinně hlášených nemocí. Povinná i nepovinná očkování jsou podrobně popsána ve vyhlášce 537/2006 Sb. (s účinností od 1. 1. 2007) a většina ostatních předpisů vztahujících se k ochraně před infekčními nemocemi pak ve vyhlášce 258/2000 Sb. o ochraně veřejného zdraví. Není bez zajímavosti, že zákon upravující povinné očkování proti neštovicím platil v naší republice již od roku 1919 a nesplnění této očkovací povinnosti bylo trestáno peněžitým trestem až 200 K či vězením v maximální délce čtrnácti dnů.
Znamená více svobody větší nebezpečí...
Faktem je, že většinu závazných nařízení a zákonů na ochranu společnosti před nakažlivými chorobami jsme zdědili z dob před rokem 1989. Tedy z dob, kdy stát všechno platil, ale také všechno kontroloval. Z těchto "historických" důvodů vychází například poněkud absurdní skutečnost, že osoba s prokázanou syfilis je ze zákona povinna podrobit se léčení, zatímco osoba HIV pozitivní nikoliv. AIDS je holt nemoc o poznání modernější a staré ochranářské zákony o ní nemluví.
Tak jako dnes v mnoha oblastech již nemůžeme spoléhat na stát, který "všechno zařídí", i v péči o zdraví svoje a svých spoluobčanů bychom měli přebrat více zodpovědnosti. To může konkrétně znamenat, že akceptujeme doporučení a včas podstoupíme očkování proti chřipce či dalším nakažlivým nemocem. Buďme si vědomi si toho, že tím chráníme nejen sebe, ale i své okolí.
(vek)
