Jak souvisí nadváha s psychikou?

Média nám předkládají neomezený počet návodů, jak změnit jídelníček, jak cvičit, jakými krémy se mazat a tak dále. A to vše jen proto, abychom byli „krásní, sexy, štíhlí a fit“.V čem však spočívá opravdový důvod naší nadváhy?

Začalo léto a nám se možná nepodařilo zhubnout do plavek, zpevnit postavu a zbavit se celulitidy, tak jak to do nás již pomalu od ledna hučí média. Zároveň nám předkládají neomezený počet návodů, jak změnit jídelníček, jak cvičit, jakými krémy se mazat a tak dále. A to vše jen proto, abychom byli „krásní, sexy, štíhlí a fit“. Ale je skutečně změna stravovacích, pohybových a kosmetických návyků přesně to, na co svou pozornost potřebujeme zaměřit nejvíce? Nebo by důvod našich přebytečných kil (pokud opravdu nějaká máme) mohl spočívat v něčem jiném? #IMG#

Neliší se náhodou lidé s nadváhou, kteří se přece, jak praví mnohé mýty, od rána do večera něčím neovladatelně ládují, od těch s normální hmotností také svými postoji, hodnotami, motivací, chováním? Nemohla by třeba naše (nad)váha souviset se způsobem, jak zacházíme se svým osobním prostorem?

Osobní prostor

Osobní prostor, jak již vyplývá z názvu, je oblast, která se vztahuje přímo k nám, k našemu tělu. Jedná se o oblast, kterou považujeme za soukromou. Přesto má pružné hranice, které se mění podle toho, jaké máme vztahy s okolím a jaký je účel toho kterého vzájemného kontaktu. Náš osobní prostor je ohraničen určitou pomyslnou linií, hranicí, kterou když jiná osoba překročí, vyvolá v nás emocionální reakci. Pokud je nám tedy druhý člověk příjemný a chceme si ho „pustit k tělu“, naše hranice se posune směrem blíž k nám. Naopak pokud je druhý člověk cizí nebo nepříjemný, máme tendenci si jej „držet dál od těla“. Problém nastává, pokud ostatním dovolíme, aby naše hranice překročili.

Hranice osobního prostoru a souvislost s nadváhou

Jelikož osobní prostor každého z nás je jiný, je nutně odlišné jeho vymezení, jeho hranice. Pokud chceme, aby ostatní naše hranice respektovali, musíme jasně označit, kde jsou. Nedáme-li ostatním najevo, co se nám líbí a co ne, těžko můžeme čekat, že na to přijdou sami.

Proč o hranicích nekomunikujeme?

Důvodů, proč o svých hranicích s lidmi kolem sebe nekomunikujeme, může být celá řada. Někdy mohou dokonce vyústit v situaci, kdy si od druhých necháme líbit věci, které jsou nám nepříjemné, aniž bychom se ohradili. Přílišné ustupování nárokům okolí a nedostatek ohledů na sebe nás nicméně brzy přivede k pocitům psychické nepohody a stresu.

Tváří se přátelsky, i když se cítí nespokojeni

Z pozorování osob s nadváhou jsem získala dojem, že se tváří přátelsky, i když jim okolí do jejich prostoru vstupuje a jim se to nelíbí. Konec konců stereotyp „spokojených a smějících se tlouštíků“ by tomu nasvědčoval. V praxi by to mohlo znamenat, že svému okolí nedají najevo, když se jim něco nelíbí, a ostatní pak jejich osobní prostor logicky nemůžou respektovat, ani kdyby chtěli. Sestavila jsem dotazník a předložila jsem ho 325 ženám všech váhových kategorií (muži bohužel nebyli dostupní), abych zjistila, jestli existuje vztah mezi hmotností člověka a jeho schopností vymezit ostatním hranice svého osobního prostoru. Předpoklad zněl:

• Žena, která jasně dává ostatním najevo, co je jí příjemné a co není, takže ostatní její hranice respektují, nezažívá nepříjemné pocity a stres, které pramení z narušování osobního prostoru.
• Naopak žena, která nedá jasně najevo, co se jí nelíbí, a svůj prostor si tedy neochrání, žije pod tlakem, ve stresu a v nepohodlí. Pak je možné, že si na podvědomé úrovni za účelem obrany vlastního území vytvoří „tukovou hradbu“.

Souvislost se prokázala

Po statistické analýze se ukázalo, že lze hovořit o jisté souvislosti mezi tím, jak si žena nevymezuje hranice svého osobního prostoru a tím, kolik váží (měřeno pomocí BMI neboli indexu tělesné hmotnosti). Dalo by se říci, že čím víc žena váží, tím více se vyhýbá konfliktům, v konfrontacích ustupuje a nedá najevo svůj názor, když očekává, že ostatní s ní nebudou souhlasit. Také jí více záleží na tom, co si o ní ostatní lidé myslí, a připadá si ostatními lidmi více využívaná než žena štíhlá.

Co je za tím?

Nicméně i přes to, že se podle studie ukázala platnost zmíněného předpokladu, je výzkum nadváhy z tohoto úhlu pohledu zatím v plenkách. Je to opravdu tak, že ženám s vyšší váhou víc záleží na tom, co si o nich ostatní lidé myslí, než ženám štíhlým? A opravdu si nechají líbit nepříjemné věci, neřeknou svůj názor a cítí se využívané? A jestli ano, tak proč?

Na tyto a mnohé další otázky zatím odpovědi neznáme. Pokud by Vás odpovědi na ně zajímaly a jste žena, která zhubla (nebo ztratila?) výraznější část své nadváhy a měla byste chuť se podělit o svou zkušenost, velmi ocením, když mě kontaktujete na mail katarina@sexualne.cz . Pokud nějakou takovou ženu znáte, zkuste ji přesvědčit, ať se také ozve.

(fil)