Drogově závislým na opioidech pomáhají speciální léky

Zbavení se závislosti na drogách není jen otázkou vůle. Závislý člověk v drtivé většině případů potřebuje i pomoc zvenčí. Šancí pro něj proto může být léčba pomocí určitých léčiv, která pomůžou zvládat abstinenční příznaky a zároveň snižují nutkání opět sáhnout po původní droze.

Opiáty jsou jednou z nejčastěji zneužívaných látek. Představují rozsáhlou skupinu látek, kde část tvoří tvrdé ilegální drogy, nejznámější zástupce je asi heroin. Druhou částí jsou opiáty s nezastupitelnou rolí v medicíně. Zde jde o skupinu léků, které slouží hlavně k tlumení bolesti. Užívání opiátů, ať už legálních, nebo nelegálních, s sebou nese i určitá rizika. Tím hlavním rizikem je závislost. Závislost není pouze projevem slabé vůle, neschopnosti si říci „dost“. Je to vedlejší efekt užívání těchto látek, vzniká v návaznosti na chemické změny, které nastávají v lidském mozku. Se vznikem závislosti dochází ke změnám chování, které vedou k:

• rozvratu rodinných a dalších sociálních vztahů,
• ztrátě zaměstnání, a tedy finančního zajištění,
• vzniku kriminálního chování (krádeže, agresivita, …).

Řešení závislosti je komplikované. Nestačí prostá detoxikace, tedy odstranění drogy z organismu. Je nutná celková péče:

• psychologická pomoc vedoucí ke změnám v chování jedince,
• léková terapie, která pomáhá překonat abstinenční příznaky,
• skupinové terapie a podpůrné skupiny umožňující zpětné začlenění jedince do společnosti.

Léková terapie je základ

Celková terapie závislého jedince musí být každému jedinci ušita tak říkajíc na míru. Základem takové terapie je očištění organismu od drogy. Takové očištění ovšem není nijak jednoduché. Vynechání dávky s sebou přináší celou škálu příznaků, označovaných jako abstinenční, které jsou velmi nepříjemné. Aby se tomu předešlo, je potřeba hladinu drogy v organismu snižovat postupně po malých dávkách.

Léky vhodné k substituční terapii závislosti na opioidech jsou takové, které samy mají některé vlastnosti opiátů. Tyto vlastnosti jim umožňují předcházet vzniku abstinenčních příznaků a touhy po dávce. Zároveň tyto léky působí na stejná cílová místa v mozku a blokují tak možnost uplatnění původní drogy. Výhodou je rovněž, pokud má lék delší dobu účinku než droga, kterou nahrazuje. Méně časté podání léku než původní drogy normalizuje pacientovo chování, kdy nežije jen od jedné dávky k druhé, ale může během dne provádět běžné činnosti. Další vlastností těchto léků je způsob podání. Léky se podávají ústně a tím předcházejí vzniku komplikací spojených s injekčním podáním drog a zároveň se opět normalizuje pacientovo chování.

Substituční terapie závislosti na opioidech přináší tyto výhody:

• snižuje potřebu užívání ilegálních drog,
• snižuje úmrtnost,
• snižuje riziko šíření infekcí spojených s injekčním užíváním drog,
• zlepšuje fyzické i duševní zdraví pacienta,
• zlepšuje schopnost začlenění do společnosti,
• snižuje kriminalitu spojenou s užíváním drog.

Světová zdravotnická organizace má na svém seznamu základních léčiv dvě látky pro léčbu závislosti na opioidech – metadon a buprenorfin.

Metadon se podává většinou ve formě tekutiny ústně, v některých zemích je k dispozici i v tabletách.

Buprenorfin se užívá sublingválně ve formě tablet. Účinek buprenorfínu je srovnatelný s metadonem. Oceňovanou vlastností jsou pouze mírné abstinenční příznaky.

Závěrem je třeba podotknout, že prvním krokem léčby jakékoliv závislosti je přiznat si problém. Závislý pacient se nikdy nevyléčí, ať je léčba sebelepší, pokud k tomu on sám nebude mít opravdovou motivaci.

(krot)

Zdroj: www.unodc.org