Dítě nemusí být nutně vyšší než jeho rodiče
Přestože děti bývají obvykle vyšší než jejich rodiče, ve všech případech tomu tak rozhodně být nemusí. Naopak, nadprůměrně vysocí rodiče mají obvykle o něco nižší děti, než jsou oni sami.
Jak výška dětí a rodičů vstoupila do dějin statistiky
Sir Francis Galton, vědec a renesanční osobnost působící ve druhé polovině devatenáctého století, si jako první povšiml zajímavého jevu: zatímco synové menších otců jsou v průměru o jeden palec vyšší než jejich otcové, synové dlouhánů měří průměrně o jeden palec méně než jejich otcové. Tento poznatek a především jeho statistické zpracování dal dokonce vznik dodneška ve statistice velmi běžně užívanému pojmu. Galton totiž závislost výšky dětí na výšce rodičů označil jako "regression to mediocrity" neboli "návrat k prostřednosti". Od té doby se statistická metoda studující závislost jedné proměnné na druhé jmenuje "regresní analýza".
Výšku dítěte neovlivňuje pouze genetika
Výška postavy se z velké části dědí, avšak nemusí to platit vždy, stejně tak jako neplatí, že dítě musí být vždy vyšší než jeho rodiče. Například v rodinách s více dětmi mohou být značné rozdíly i ve výšce postavy mezi jednotlivými dětmi, přestože všechny mají stejné oba rodiče. Genetika prostě není tak jednoduchá, aby nám umožnila odvozovat prosté a stoprocentně platné poučky.
Jakkoli jsme si zvykli považovat výšku postavy za "věc přírody", kterou může člověk svou vůlí jen těžko ovlivnit, vědci přišli na to, že i sociální prostředí nám může přidávat či ubírat centimetry. Odborníci z univerzity v Bristolu provedli před pár lety studii, ve které ukázali, že děti vzdělanějších rodičů s lepším sociálním postavením jsou v průměru vyšší než jejich vrstevníci z méně privilegovaných kruhů. Přesněji řečeno, průměrné dítě matky s vysokoškolským diplomem bylo o 1,5 cm vyšší a zároveň také o 1 kg lehčí než průměrné dítě matky bez univerzitního vzdělání.
Výšku postavy tedy kromě dědičnosti mohou ovlivňovat také následující parametry:
- průběh těhotenství a porodu,
- případná onemocnění a jejich léčba (například děti s neléčenou celiakií mívají často poruchy růstu),
- výživa,
- psychosociální faktory,
- hladiny některých hormonů.
(vek)
