Dětští pacienti v čase koronaviru? Zmizeli z ordinací

Není pochyb o tom, že je pandemie covid-19 v současné chvíli závažnou záležitostí, podle MUDr. Terezy Filové je však až děsivé, jaký dopad bude mít v následujících letech zanedbaná preventivní péče. Na následujících řádcích lékařka z Dětského oddělení nemocnice v Uherském Hradišti mimo jiné říká, že se často setkává s bezhlavou indikací stěrů, kdy pacient není ani klinicky vyšetřen a automaticky je zaškatulkován jako „coviďák“. A potvrzuje také to, že lidé se bojí do nemocnic přicházet na plánovaná preventivní vyšetření.

Obracejí se na vás rodiče se žádostí o otestování dětí na covid-19?

Ano, pokud nyní přijdou rodiče na pohotovost s dítětem, které má teplotu nebo rýmu, primárně je zajímá, jestli se bude dělat test na covid-19. Tak nějak obecně přestává být zájem o léčbu, jako by byla „in“ pouze ta diagnostika. Rodičům se poté snažím vysvětlovat, že nám test nepřinese nic, co by dítěti ulevilo od jeho potíží. A že i kdyby mělo infekci covid-19, postup léčby bude stejný, tedy budeme řešit klinické příznaky a dítě bude doma v posteli pít teplý čaj. 

Kdy odesíláte dítě na testování?

Z ambulance se děti na stěr posílají jen tehdy, když splňují indikační kritéria. Pár takových dětí jsme měli, ale odeslání k testu bylo spíše z toho důvodu, že byli prokázáni například rodiče nebo jiní rodinní příslušníci. Pozitivních dětí jsou jednotky, hospitalizaci nevyžadovalo ani jedno.

U kolika z vašich dětských pacientů se dosud nákaza koronavirem prokázala?

Jelikož moje mateřské pracoviště bylo určeno jako „koronavirová nemocnice“, můžu mluvit v přesných číslech. Za celou dobu epidemie, tedy od jara, jsme měli na oddělení jedno pozitivní dítě a jednu osmnáctiletou nastávající maminku. Oba pacienti měli zcela lehké příznaky – zvýšenou teplotu a mírný kašel. Chtěla jsem psát článek do odborného časopisu o covid-19 u dětí, obepsala jsem všechny své kolegy pediatry po ČR, nicméně pozitivních dětí bylo tak málo, že by se to nedalo považovat za kvalitní soubor pro výzkum. 

Prioritou by stále mělo být ulevit dítěti od potíží

Když u dítěte zaregistruji příznaky onemocnění covid-19, jak mám postupovat? 

Rozhodně pokud jsou přítomny horečka a kašel či ztráta čichu nebo chuti, doporučuji telefonicky kontaktovat praktického dětského lékaře. V potaz musíme brát i to, zda se dítě pohybovalo v rizikové skupině a zda v rodině někdo covid-19 má. Praktický lékař poté, co rodiče vyzpovídá, zváží, zda vystaví elektronickou žádanku na stěr. Řada lékařů potom dítě nechce do výsledku stěru vyšetřit, což tedy nechápu. V medicíně je popsáno circa 10 tisíc nemocí, tohle je jedna z nich. Stále by mělo být prioritou lékařů pacientovi ulevit od klinických příznaků. To, že vím, že je dítě pozitivní na covid-19, jeho situaci nezlepší. Proto bych vždy primárně požadovala vyšetření lékařem, při kterém může klidně vyjít najevo, že dítě má typickou angínu. 

A co dělat, jestliže vím, že dítě přišlo do styku s člověkem s prokázanou nákazou covid-19?

Kontakt s nemocným by měl být přímý a trvat více než 15 minut. Dítěti bych nasadila roušku (čímž bude chráněno okolí) a sledovala, zda se neobjeví příznaky. Pokud se u dítěte klinické příznaky objeví, je namístě to řešit. V dnešní době je už prokázaný komunitní přenos. Trasování a oslovení kontaktů má za úkol hygiena, budou vás tudíž informovat, jak postupovat dále.

Lidé se bojí k lékařům a jsou nyní náchylnější k infekcím

Vnímáte z pohledu dětské lékařky ve své každodenní praxi nějaké zásadní změny související s protiepidemickými opatřeními?

Obecně děti zmizely z ordinací praktických lékařů. Péče se velmi rychle překlopila do telemedicíny, což je na jednu stranu velmi dobře, protože si rodiče vyzkoušeli, že se dá velké množství problémů vyřešit s lékařem distančně, ať už psanou formou nebo telefonicky. Že nemusejí dítě tahat do čekárny plné nemocných dětí. Nicméně lidé obecně začali velmi zanedbávat preventivní péči.

Není pochyb o tom, že je pandemie covid-19 v současné chvíli závažnou záležitostí, a je nutné v rámci ochrany nejen sebe a svých blízkých, ale také celé společnosti dodržovat preventivní opatření, jinak se naše zdravotnictví zhroutí. Nicméně přijde mi až děsivé, jaký dopad bude mít zanedbaná preventivní péče v následujících letech. Často se setkáváme s tím, že se bezhlavě indikují stěry, pacient není ani klinicky vyšetřen a automaticky je zaškatulkován jako „coviďák“. Lidé se bojí do nemocnic přicházet na plánovaná preventivní vyšetření. Nicméně musíme si stále připomínat, že z medicíny jiné nemoci nevymizely!

Jaké důvody podle vás lidi k zanedbávání preventivní péče vedou?

Lidé se bojí. Zapneme si TV a ve zprávách neslyšíme nic jiného než katastrofické scenáře, kam pandemie povede. Zapneme rádio či přečteme si článek na internetu nebo v novinách a dozvíme se to stejné. Častokrát se v nočních službách na infekčním oddělení setkávám s tím, že si i mladí lidé volají rychlou záchrannou službu, jelikož žijí v takové panice, že by covid mohli také mít, že to doma zkrátka nevydrží. Těmto lidem by mnohdy stačilo uvařit si heřmánkový čaj a pustit si hezký film či hudbu.

Druhá věc je, že stresem se velmi snižuje imunitní schopnost našeho organismu. Lidé jsou tudíž o mnoho náchylnější k infekcím. Jelikož se bojí, že by u lékaře mohli něco „chytit“, tak se z vyšetření hromadně odhlašují. Platí to jak pro dospělé, tak i pro poradny u praktických dětských lékařů. Nicméně preventivní vyšetření jsou opravdu důležitá. Nepoznáme to teď, ale za pár let nás to opravdu dožene. Proto prosím, aby všichni, kdo nejsou nemocní nebo jim nebyla nařízena karanténa, mysleli na své zdraví a dbali o něj komplexně.

Jaké mohou být konkrétní dopady zanedbávání preventivní péče u dětí a jak se mohou s odstupem času projevit?

U dětí to mohou být poruchy růstu, v některých rodinách jsou to sociální a výchovné problémy – rodiny jsou dlouho společně doma, vyhrotí se rodinné konflikty, lékař ani učitel nyní dítě neuvidí. V době karantény jsem viděla i týrané dítě. Delší dobu se mohou také táhnout poruchy příjmu potravy, kterým rodiče přihlížejí, nicméně protože jsou s dítětem denně, nevidí, jak  se změnilo. Návyky se modifikují postupně, spíše až třetí strana tyto problémy dokáže validně zhodnotit.

U dětí hodnotíme při každé prevenci také sluch a zrak. U menších dětí psychomotorický vývoj – když se dítě jen trošku opožďuje, je nutné ihned začít intenzivně cvičit. Predilekce hlavičky je u maličkých kojenců velice častá, pokud tohle „prošvihneme“, dítě si fixuje, vzniká do budoucna vadné držení těla a tím si zakládáme na potíže s bolestí zad. Nesmíme také zapomenout na problémy s chrupem, i v „normální“ době je často stomatologická péče u dětí rodiči zapomínaná, natož v době pandemie.

MUDr. Tereza Filová pracuje také v naší poradně uLékaře.cz a vede si svůj vlastní blog.