Cvičení, nebo rehabilitace? Běchtěrevova choroba si žádá obojí
Pro osoby s Bechtěrevovou chorobou jsou pohyb a rehabilitace naprosto nepostradatelné součásti každodenního života. Přestože v obou případech je jejich hlavním cílem snížit riziko předčasné ztráty hybnosti a předcházet nepříjemným bolestem, v praxi mezi nimi určité rozdíly jsou.
Každodenní cvičení je nutností
Pravidelné cvičení by mělo být součástí každodenního programu u všech jedinců, jimž byla diagnostikována Bechtěrevova choroba. Jedná se o rozsáhlou skupinu nejrůznějších cviků, jimž je potřeba věnovat alespoň několik minut denně a které můžete provádět nejen doma, ale třeba také v práci v době poledního volna, venku na procházce a podobně. Nezapomínejte však, že na počátku každého cvičebního programu byste měli svůj cvičební plán konzultovat s lékařem či fyzioterapeutem.
Alespoň pár minut denně
Donutit se k pravidelnému cvičení bývá dost nelehký úkol. V případě osob postižených Bechtěrevovou chorobou se však nevyplácí situaci podceňovat. Pravidelné cvičení totiž pomáhá nejen udržet správné držení těla a pružnost páteře, zároveň předchází vzniku často velmi nepříjemných až krutých bolestí.
Nepodceňujte účinky rehabilitace
Rehabilitace je neméně důležitá – i přesto, že její absolvování nemusí být nutně každodenní. Minimálně jednou týdně by ji však měl každý nemocný podstoupit, aby se dosáhlo dostatečného efektu. Součástí rehabilitačního cvičení je nácvik nezbytných cviků a především jejich správného provedení – a to včetně tolik důležitého nácviku dechového cvičení. Pojem rehabilitace také zahrnuje nejrůznější masáže páteře a především její dostatečné rozcvičování.
Najít si každý den alespoň několik minut a věnovat se pravidelnému cvičení tedy rozhodně stojí za to. Na druhou stranu však nezapomínejte na to, že více neznamená vždy lépe a že nic se nemá přehánět. Nejinak tomu je i v tomto případě.
(pad)
