Adrenalinové pero mi zachránilo život. Nosím ho proto stále u sebe a kontroluju jeho trvanlivost
Anafylaktický šok je vážná, život ohrožující reakce na alergen. Evžen je od malička alergický na včelí bodnutí, takže s anafylaxí má své zkušenosti. Protože už se do podobné situace nikdy nechce dostat, nosí s sebou v rizikových měsících všude rychlou pomoc v podobě předplněného adrenalinového pera.
Jaro a léto pro některé představují zvýšené riziko, jež je v některých případech až ohrožuje na životě. Jedná se o silné alergiky. Mezi ně patří i Evžen, který je od dětství alergický na včelí bodnutí.
Do šesti let si Evžen sluníčka a pobytu venku užíval stejně jako jeho vrstevníci. Jednoho dne se však něco změnilo. „Byli jsme s rodiči a bratrem na koupališti, den jako obrázek. Chystal jsem se jít s tátou do vody, pantofle jsem nechal u deky,“ vzpomíná.
Včasný zásah rodičů odvrátil nejhorší scénář anafylaxe
Najednou ale ucítil prudkou bolest v chodidle. Podíval se dolů, nejprve si ničeho nevšiml, po chvíli ale zaznamenal pohyb v trávě. Jen kousek vedle jeho nohy se motala skomírající včela. „Ačkoliv mě včela předtím už jednou píchla, tahle bolest byla jiná a musím říct, že mě srazila na zem. Sedl jsem si do trávy a začal si bolavou nohu mnout a prohlížet. Docela rychle natékala, byla horká. Když ke mně doběhl táta, začínalo se mi špatně dýchat,“ popisuje Evžen nástup anafylaxe.
Rodiče na nic nečekali, naložili syna do auta a jeli přímo do nemocnice na pohotovost. Tam Evženovi aplikovali adrenalin, nitrožilně mu podali antihistaminika a krizi zažehnali. Nic se nakonec naštěstí nestalo, ale chlapci se do paměti otiskl šok, který toho krásného letního dne prožil. „Hrozně jsem se bál, že umřu, protože jak jsme jeli do nemocnice, dýchalo se mi pořád hůř a hůř. Nevěděl jsem, co se se mnou děje, ta nejistota v kombinaci s příznaky byla ubíjející,“ vypráví.
Při prvním kontaktu s alergenem anafylaxe nenastane. Při druhém může zabíjet
Anafylaktický šok je způsob, jímž imunitní systém reaguje na alergen, který vnímá jako cizí patogen narušující jeho autonomii a bezpečí. Spustit jej může bodnutí hmyzem, nejčastěji včelou či vosou, pozření dráždivé potraviny, léku nebo styk s dráždivou látkou. Dochází k němu až po opětovném styku s alergenem, při tom prvním si organismus vytvoří protilátky, které jej posléze poznají a spustí produkci histaminu a heparinu.
Důsledkem toho nastupují typické příznaky anafylaxe, které na vlastní kůži pocítil i Evžen. Cévy se roztáhnou, zvýší se průtok krve a to vede k otoku v místě kontaktu s alergenem. Ještě předtím ale postižený zaznamená výsev svědivé a pálivé vyrážky. Dýchací cesty se stahují, nemocnému se špatně dýchá, může upadnout do bezvědomí a bez včasného zásahu může situace skončit i smrtí.
Dalšími doprovodnými jevy anafylaktického šoku jsou nevolnost, zvracení, křeče do břicha nebo průjem. Účelem těchto projevů je vypudit alergen z těla nebo ho dovnitř ani nepustit (např. stažením dýchacích cest) – imunita to myslí dobře, ale v podstatě vlastní organismus zabíjí tím, jak nadměrně reaguje na neškodný alergen.
Stejná situace, jiné zkušenosti
Diagnostikovaní alergici dostávají k užívání pero, které je předplněno látkou, kterou Evžen dostal nitrožilně až v nemocnici – adrenalinem. K dispozici je jim poté při styku s alergenem jako první pomoc. U lékaře ho obdržel i Evžen. Doktor mu tehdy ukázal, jak si ho má rychle píchnout do svalu na stehnu, a kladl mu na srdce, aby ho ve vlastním zájmu všude nosil s sebou. Nezapomněl připomenout, aby si hlídal datum spotřeby, a jakmile by zjistil, že peru se zkracuje trvanlivost, zažádal si o předepsání nového. „Pozorně jsem poslouchal, jak se s perem zachází, protože jsem se do podobné situace už nikdy nechtěl dostat,“ popisuje mladík, který si to, že pero skutečně funguje, ověřil až o celých 20 let později.
Šestadvacetiletý Evžen byl s kamarády na dovolené u vody. „Paradoxní je, že den se docela podobal tomu, kdy se u mě rozvinula anafylaxe poprvé,“ vzpomíná. „Seděli jsme na dece a popíjeli z plechovek kolu. Najednou jsem ucítil píchnutí do jazyka, začalo to hrozně bolet a cítil jsem, jak jazyk rychle natéká,“ pokračuje. Do plechovky mu ve chvíli nepozornosti vlétla včela, a když se chtěl napít, bodla ho do jazyka
Adrenalinové pero mu zachránilo život. Nedá na něj dopustit
Dále na nic nečekal, sáhl do batohu do maličké kapsy, která mu sloužila k jedinému účelu – pro uskladnění adrenalinového pera. Vyhrnul si kraťasy, vpíchl ho do svalu a požádal kamarády, aby zavolali záchranku. Na pohotovosti mu nitrožilně podali antihistaminika a krize, která se díky Evženově duchapřítomnosti ani nestihla pořádně rozjet, byla zažehnána v samotném počátku. „Adrenalinové pero nosím od dětství pořád při sobě, beru to vážně, v ničem mě to nezatěžuje, a navíc mě vědomí, že mám pomoc vždy při ruce, uklidňuje,“ říká. „Když teď vím, že mi skutečně může zachránit život, budu ho s sebou nosit ještě raději,“ uzavírá.
(kahá)
Zdroje:
