Život po covid-19: Když máte nejhorší za sebou, ale přesto se necítíte zdravě

Nekonečná únava, stále zvýšená teplota, úporný kašel, neschopnost se soustředit, bolesti hlavy a kloubů, zažívací obtíže, ztráta chuti a čichu, potíže se spánkem, rozbouraná psychika... Výčet projevů tzv. postcovidového syndromu je mnohem delší. Hlavní otázka zní: Co s nimi? Co dělat pro návrat k plnému zdraví? Kam se obrátit, pokud se po odeznění nejhorší fáze onemocnění stále necítíte dobře? A jak dlouho to bude trvat? Čemu věnovat pozornost u dětí, které prošly covidovou nákazou?

Podle v současnosti dostupných studií trápí zhruba 10 % pacientů po onemocnění covid-19 tzv. postcovidový syndrom. Větší riziko rozvoje tohoto syndromu přitom bývá spojené s věkem nad 50 let, s těžším průběhem akutní fáze nákazy a s přítomností některých chronických onemocnění, jako třeba chronické plicní choroby, cukrovky, vysokého krevního tlaku nebo obezity.

O čem mluvíme, když mluvíme o postcovidovém syndromu?

Definice České pneumologické a ftizeologické společnosti (ČPFS) České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně říká, že v případě postcovidového syndromu jde o soubor příznaků, které přetrvávají nebo se vyvíjejí po 12 a více týdnech od vzniku onemocnění covid-19 a jež nejsou vysvětlitelné jinou příčinou.

Projevy postcovidového syndromu mohou být vskutku různorodé. Patří k nim:

• extrémní únava,
• dlouhotrvající kašel (suchý či produktivní),
• svalová nebo kloubní bolest,
• zvýšená teplota,
• neschopnost se soustředit,
• poruchy paměti a koncentrace,
• změny nálady (deprese),
• potíže se spánkem,
• bodavé bolesti v rukou a nohou,
• parestézie, tj. pocit nepříjemného brnění, mravenčení kůže.

Dále se může jednat i o zažívací obtíže, jako jsou průjem, zácpa, nevolnost a zvracení. Častá je také ztráta chuti a čichu, dušnost, bolest/dyskomfort na hrudi či bušení srdce. V rámci postcovidového syndromu též může dojít k rozvoji nově vzniklé cukrovky a vysokého krevního tlaku nebo kožních projevů v podobě vyrážek různého vzhledu. Hrozí vypadávání vlasů a ztráta zubů.

Jak se s následky onemocnění vypořádává, popsala pro web uLékaře.cz Hanka (49 let): „Covid s těžkým průběhem jsem prodělala v první půlce února. Další asi měsíc a půl po tom jsem ještě kašlala a všechno mě hodně unavovalo. Zadýchávala jsem se i u úplně banálních činností, jako třeba při česání vlasů, vybalení nákupu, delším hovoru apod. Také jsem byla (a vlastně stále jsem) spavější. Osm hodin spánku mi nestačí k tomu, abych se cítila odpočinutá. Hodně se mi zhoršil zrak (nevím, jestli je to následek covidu). Přetrvává také zimomřivost – pořád je mi zima a nemůžu se zahřát. Zhoršila se mi krátkodobá paměť a mívám potíže s koncentrací, obzvlášť při pracovních činnostech, které jsou mentálně nejnáročnější. Na rentgenu plic jsem nebyla, ale při odběru krve mi zjistili velmi výraznou elevaci jaterních testů – prý je to právě následek covidu.“

Mám či nemám postcovidový syndrom? Toť otázka

Pokud i vy nebo vaši blízcí bojujete s výše uvedenými projevy, které teoreticky mohou odpovídat postcovidovému syndromu, obraťte se nejprve na svého praktického lékaře. V případě, že se podezření na postcovidové postižení potvrdí, odešle vás k ambulantnímu pneumologovi (v nemocnici či mimo ni), který provede podrobné vstupní pneumologické vyšetření. Následnou péči pak zajišťuje jak pneumolog, tak i praktický lékař.

V případě jiného mimoplicního postižení vás pneumolog či praktický lékař bez odkladu nasměruje k patřičnému specialistovi. „Vzhledem k různorodosti projevů postcovidového syndromu bývá k řešení klinických symptomů či nálezů nutná spolupráce s mnoha ambulantními specialisty – například s kardiologem, hematologem, neurologem, gastroenterologem, revmatologem, dermatologem, infektologem, psychiatrem či psychologem a dalšími,“ uvádí MUDr. Zarina Karimova, specialistka na infekční lékařství a lékařka naší online poradny.

Návrat k plnému zdraví po prodělaném onemocnění covid-19 – hlavně pomalu

Podle odborníků naprostá většina pacientů, kteří prodělali covid-19, uvádí jako hlavní problém déletrvající extrémní únavu (podobně jako Hanka výše). Návrat k „normálu“ přitom bývá zdlouhavý a obtížný. „Je třeba si uvědomit, že ve fázi postcovidové rekonvalescence je jediným nástrojem účinného boje s následky nákazy náš vlastní imunitní systém. Aby byl v tomto boji úspěšný, potřebuje dostatek času a správné podmínky,“ vysvětluje MUDr. Karimova.

Jako optimální „lék“ se doporučuje klidový režim. Na rekonvalescenci je přitom třeba si dát dostatek času. Navyšování zátěže by mělo být postupné, dle individuální tolerance – zpočátku postačí například pravidelné krátké procházky. Dále je nutné dodržovat pitný režim a zásady zdravého, pestrého stravování s řádným doplněním vitaminů a minerálů, a to zejména vitaminu C a D a zinku.

Pacientům, kteří mají za sebou těžký průběh nemoci covid-19, bývá též doporučována fyzioterapie nebo rekonvalescenční pobyty v lázních.

MUDr. Karimova vysvětluje, proč je nutné rekonvalescenci neuspěchat: „Lidé vyléčení z infekce covid-19 by se měli vyhýbat především příliš brzkému ukončení rekonvalescenční fáze a uspěchanému návratu k běžnému pracovnímu režimu, zejména pokud u nich ještě přetrvávají některé potíže. Dostatek času a správné podmínky k uzdravení jsou klíčovými faktory, které mohou zabránit rozvoji postcovidového syndromu.“

Velmi důležitá je i prevence dalších infekčních onemocnění. Po prodělání jakékoliv nákazy (nejedná se pouze o covid-19) je imunitní systém přechodně oslaben, a proto je třeba vyvarovat se nachlazení a další infekce. Nebezpečná jsou zejména infekční onemocnění postihující dýchací cesty. „V období zotavování opravdu doporučuji pečlivě dbát na dodržení všech hygienických opatření,“ apeluje MUDr. Karimova.

Děti ohrožuje syndrom PIMS-TS či postcovidové prsty. Oč jde?

U dětí a dospívajících (do cca 19 let věku) se po prodělané infekci covid-19 objevuje syndrom označovaný jako PIMS-TS (z angl. paediatric inflammatory multisystem syndrome temporally associated with SARS-CoV-2, tj. syndrom multisystémové zánětlivé odpovědi asociovaný s covid-19 u dětí).

Jde o závažné akutní onemocnění, které se projeví za 2–6 týdnů po koronavirové nákaze. „Je to vlastně imunitně navozený systémový zánět postihující především srdce a velké cévy, může se při něm ale rozvinout i multiorgánové selhání. Jednoduše řečeno, jde o jakousi opožděnou reakci imunitního systému na přítomnost viru. Zajímavé je, že samotný průběh nákazy přitom bývá docela lehký nebo dokonce asymptomatický,“ vysvětluje MUDr. Karimova.

Mezi možné klinické projevy PIMS se řadí:

• horečka,
• výrazné bolesti břicha,
• nevolnost/zvracení,
• průjem,
• vyrážka,
• zarudnutí nebo olupování kůže dlaní nebo plosek,
• bolest v krku,
• malinový jazyk,
• zánětlivé změny spojivek a otok víček,
• zduření mízních uzlin,
• kašel a dušnost.

Dále může dojít k rozvoji neurologických příznaků, jako je např. bolest hlavy, apatie, křečovité stavy, až porucha vědomí. Postižení srdce a ledvin se projeví nízkým krevním tlakem, bušením srdce, zástavou močení. „Je to vlastně šokový stav, jehož progrese může být velmi rychlá,“ dodává MUDr. Karimova.

V případě podezření na PIMS-TS je nutné co nejdříve vyhledat lékařskou pomoc. Pokud má dítě pouze některé příznaky a celkový zdravotní stav to umožňuje, navštivte praktického lékaře. Není-li praktický lékař dostupný nebo se jedná o závažné zhoršení zdravotního stavu či současnou přítomnost více příznaků, neodkládejte návštěvu lékařské pohotovosti, případně volejte rychlou záchrannou službu.

U pacientů s důvodným podezřením na PIMS bývá nutná hospitalizace na pracovišti, kde je k dispozici pediatrická jednotka intenzivní a resuscitační péče, specializovaná dětská multioborová péče – zejména dětský intenzivista, kardiolog, popř. imunolog, revmatolog a infektolog.

Dalším specifickým projevem nákazy covid-19 u dětí a mladistvých jsou tzv. postcovidové prsty, které se objeví většinou již 2.–3. den po nemoci a do týdne obvykle zmizí. Jedná se o zvláštní vyrážku, vyskytující se především na prstech nohou. Má charakter červených hrbolů, které jsou bolestivé a mohou i svědit. „Někdy tento stav může napodobovat až klinický obraz po prodělání omrzlin, prsty jsou zbarvené dofialova,“ popisuje MUDr. Karimova. Mezi další možné specifické projevy u dětí patří například kopřivka nebo drobné výrony na kůži nohou.

Článek vznikl v odborné spolupráci s MUDr. Zarinou Karimovou.