Závislost na opiátech

Drogy ze skupiny opiátů jsou odvozeny od látek, které jsou v mozku schopny navázat se na opioidní receptory. V medicíně bývají takové látky užívány k tlumení bolesti, třeba při anestezii. Jde o látky získávané ze surového opia – šťávy z nezralých makovic. V opiu jsou obsaženy alkaloidy morfin a kodein, zodpovědné za protibolestivé a psychotropní účinky.

Úleva přichází z makovic

Drogy ze skupiny opiátů jsou odvozeny od látek, které jsou v mozku schopny navázat se na opioidní receptory. V medicíně bývají takové látky užívány k tlumení bolesti, třeba při anestezii. Jde o látky získávané ze surového opia – šťávy z nezralých makovic. V opiu jsou obsaženy alkaloidy morfin a kodein, zodpovědné za protibolestivé a psychotropní účinky.

Opiátová závislost provází lidstvo již velmi dlouho. První zprávy o užívání makové šťávy se objevují už 5–8 tisíc let před Kristem. Morfeus, podle kterého je morfin – účinná látka heroinu – nazván, byl řeckým bohem snění.

Závislost na morfinu byla dříve rozšířena zejména u profesionálních zdravotníků, kteří se k droze mohli snadno dostat. Za první světové války bylo morfium často podáváno k tišení bolesti a již z této doby jsou zmínky o rozvoji fyzické závislosti a abstinenčního syndromu při vysazení drogy. V sedmdesátých letech byl z kodeinu vyráběn u nás velmi oblíbený braun (hnědý heroin), který má oproti heroinu slabší tlumivé účinky a výraznější účinky euforizující.

Jak opiáty působí

Opiáty umožňují prožívat příjemné uvolnění, zklidnění, dotyčný je „nad věcí“, všechny problémy jako by ustoupily do pozadí. Předávkování vede k ospalosti až kómatu, v nejtěžších případech dochází k zástavě dechu a oběhu.

Nebezpečí opiátů spočívá především v rychlém rozvoji fyzické závislosti, ve způsobu aplikace (převážně injekčně) a v možném předávkování. Na látky této skupiny se také rychle vyvíjí tolerance – k dosažení stejných účinků je zapotřebí čím dál větší dávky. Tím rostou i finanční náklady, které závislého později často přinutí k drobné kriminalitě (krádeže, prostituce).

Prokletí nitrožilní aplikace

U některých narkomanů existuje návyk nejen na drogu, ale i na injekční aplikaci samotnou. Účinky látky jsou s určitým rituálem, který užití provází, pro uživatele drog nerozlučně spojeny.

Je to podobné, jako když se kuřák těší, jak si zapálí – ne tedy na nikotin, ale na samotný akt, kdy si vytáhne cigaretu z krabičky, uchopí ji mezi prsty, jemně ji mezi prsty promne, přivoní k tabáku, vloží do úst a zapálí si. Podobně si ani nitrožilní uživatel drog nedokáže představit situaci bez přípravy drogy, nasátí a aplikace do žíly injekční stříkačkou. Lákavé je nejen užití látky, ale i prostředí, které uživatele obklopuje, a všechny aktivity, které s užíváním souvisejí.

Injekční aplikace je velmi riziková – nejen z hlediska šíření infekčních onemocnění (především AIDS a virové hepatitidy C), ale i pro snadnou možnost předávkování.

Substituční léčba je vysvobozením pro celou řadu narkomanů

Substituční léčba by měla snížit užívání drogy nebo omezit nebezpečný způsob její aplikace. V našich podmínkách mluvíme o substituční léčbě nejčastěji v souvislosti s opiáty.

Při substituční léčbě je droga nahrazena jinou látkou s podobnými účinky, která sníží rizika spojená s užíváním drogy. Také může jít o rozdílnou aplikaci – je vhodné změnit injekční aplikaci, která je bohužel v České republice na rozdíl od ostatních zemí stále velmi častá, za méně škodlivou.

Touha po injekční aplikaci a možnost zneužití byly po dlouhou dobu jedním z úskalí, která substituční léčba měla. Injekčně podávané látky užívané v substituční léčbě („legální opiáty“) se dostávaly na černý trh a byly předmětem obchodu, podobně jako nelegálně vyrobené návykové látky. Po jejich podání také hrozí riziko předávkování, neboť účinky nastupují při nitrožilní aplikaci velmi rychle.

Substituční léčbu musí předepsat lékař, specialista na léčbu závislosti. Lékař nemocného zanese do národního registru osob léčených substituční léčbou. O léčbě je možné se informovat v kontaktních a nízkoprahových centrech.

Substituční léčba se může podávat v domácím prostředí (klient nemusí být hospitalizován), v počáteční fázi je třeba, aby k lékaři docházel denně. Pokud vše probíhá hladce, je možné, aby lékař předepsal dávku, která vystačí na několikadenní podávání. Substituční léčbu je možné postupně snižovat a omezovat, až je zcela vysazena, nebo zvolit udržovací léčbu, kdy je látka podávána po neomezenou dobu.

Pro koho je substituční léčba vhodná?

Substituční léčba může ovlivnit odvykací stav a snížit touhu po droze (craving). Je určena pouze osobám závislým na opiátech.

Léčba je doporučena zejména v případě, že:

• jde o dlouhodobou závislost na opiátech,
• dotyčný se již v minulosti neúspěšně pokoušel abstinovat,
• jde o osobu starší 18 let,
• kromě drogové závislosti se vyskytuje i závažné onemocnění (HIV, infekční hepatitida C),
• jde o těhotnou ženu (v případě, že není možné dosáhnout abstinence jiným způsobem).

Substituční léčba naopak není vhodná, když:

• je možné dosáhnout abstinence jiným způsobem,
• primární droga, na kterou vznikla závislost, je jiná než opiáty,
• chybí fyzická závislost,
• uživateli je méně než 18 let.