Závislost na nikotinu není zlozvyk, ale nemoc
Ještě před dvaceti lety bylo kouření považováno za pouhý zlozvyk. Lékaři tehdy sice varovali svoje pacienty před možnými následky, bohužel však s nevalným úspěchem.
Nikotin: jiná, ale silná závislost
O tom, že už dříve bylo kouření považováno za závažnější problém než pouze „páchnoucí zlozvyk“, svědčí zpráva anglické Royal College of Physicians z roku 1977. Uvádí se v ní, že „… kouření tabáku je forma drogové závislosti; jiná, ale neméně silná než ostatní závislosti na drogách“.
O sedm let později, v roce 1984, se tato otázka znovu dostala na přetřes, neboť se rozpoutala diskuse o tom, zda mají být nikotinové žvýkačky na lékařský předpis, či nikoliv. Nakonec se rozhodlo, že přípravky užívané jako substituční léčba při odvykání kouření zůstanou volně prodejné.
To, že nikotinismus je opravdu nemoc a ne pouze zlozvyk, schválila i Světová zdravotnická organizace (WHO) ve své mezinárodní klasifikaci nemocí. Stejně tak ho uznala i Americká psychiatrická asociace v diagnostickém a statistickém manuálu duševních poruch, kde je uveden v kategorii „Zneužívání psychotropních látek“. Je to vcelku logické, kuřák se totiž stává na cigaretě nejprve psychicky a později i fyzicky závislý. Jedná se tedy o klasický případ závislosti a ty jsou jako nemoci klasifikovány.
Možnosti „usvědčení“ kuřáka
Pro diagnostiku nikotinismu se používá nejen anamnéza pacienta, ale nově jsou navrhované i nové postupy a metody. Přemýšlí se například o hodnocení hladin oxidu uhelnatého, který se ve zvýšené míře vyskytuje kromě otrav pouze u kuřáků. V praxi by to vypadalo následovně: Lékař by pacientům měřil hladinu oxidu uhelnatého v krvi. Oxid uhelnatý se přenáší vázaný na krevní barvivo, proto není těžké jeho hladinu určit. Pokud by byla zvýšená, byla by kuřákům předepsána substituční léčba. Po jejím ukončení by se znovu hladina změřila a kuřák by viděl rozdíl. V případě, že by už při prvním měření byla hladina v normálních mezích, jednalo by se o nekuřáka.
Závislost na nikotinu není zlozvyk, ale nemoc
Stejně jako člověk, který si svým neuváženým jednáním ničí zdraví, tak i lékař, který by ignoroval kouření jako zdravotní problém, by byl vystaven postihu z nedbalosti a podceňování zdravotního stavu pacienta.
V některých zemích je dokonce už běžné, že zdravotní pojišťovny přispívají svým pojištěncům na hrazení nákladů substituční terapie. V jiných zemích se o tom vážně uvažuje. Kouření je tedy zcela definitivně nemoc, nejen zlozvyk. A jako s nemocnými by se také mělo s kuřáky jednat. A není to jen „jejich“ věc, jak by se asi leckterý kuřák mohl ohradit. Vždyť svým jednáním ohrožují všechny, kteří jsou nuceni spolu s nimi vdechovat nebezpečné cigaretové látky.
(kam)
Zdroj: www.thefamilygp.com
