Zamyšlení nad smyslem erekce
V některých případech je erekce - či spíše křečovitá snaha o její dosažení a udržení - spíše komplikujícím faktorem milování. Napadlo Vás někdy zamyslet se nad tím, jaký má vlastně z hlediska vývoje erekce smysl?
V souvislosti s objevem nových účinných léků na erektilní potíže se v devadesátých letech minulého století začala pozornost badatelů stále více zaměřovat na problematiku erekce, jejího výskytu v populaci, prožívání této dysfunkce muži a jejich partnerkami apod. Je to logické – kromě toho, že se jedná skutečně o vážný a především u starších nebo somaticky nemocných mužů i velmi rozšířený problém, který může i velmi radikálním způsobem snížit kvalitu života a způsobit postiženým mužům i řadu problémů psychického charakteru, je to rovněž oblast, kde byly farmaceutické firmy investovat nemalé finanční prostředky do výzkumu i vzdělávání lékařů. To vůbec nemyslím jako kritiku, naopak, já sám bych byl rád, kdyby firmy projevily podobný zájem i v jiných oblastech – například v problematice předčasné ejakulace, ženských sexuálních dysfunkcí atd. Doufám, že k tomu dojde taky, a to ve chvíli, kdy se podaří vyvinout účinnou farmakoterapii i na tyto poruchy.
Vývoj v posledních letech však měl jeden vedlejší účinek, který já sám jako psycholog nepovažuji za příliš šťastný. Je to jakási falocentrizace sexuologie (bylo by zajímavé spočítat množství článků o problematice erektilních poruch v odborném tisku před a po uvedení Viagry na trh), jednoznačné zdůrazňování důležitosti erekce, soustředění zdravotnické osvěty na problematiku erektilní dysfunkce a současně i jednoznačné zdůrazňování somatické komponenty problémů, somatické etiologie a logicky pak i z této somatizace plynoucí jednoznačné zdůrazňování farmakoterapie uvedených poruch. #IMG#
Pro mne jako pro psychologa je však sex podstatně víc než jenom penis v pochvě. Na základě mnohaleté klinické praxe jsem přesvědčen o tom, že v některých případech lze považovat soulož za málo vhodný způsob párového styku a erekce - či spíše křečovitá snaha o její dosažení a udržení - je spíše komplikujícím faktorem milování. Jsem přesvědčen, že mnoho lidí by mělo podstatně šťastnější pohlavní život pokud by neměli ze sdělovacích prostředků a ze sdělení odborníků pocit, že jediný správný způsob sexuálního styku je genitální soulož. Proto mě napadá kacířská myšlenka, zda má erekce penisu vůbec nějaký smysl, zda zmíněná falocentrizace posledních let místo pomoci postiženým spíše nesnižuje kvalitu života pacientů a jejich partnerek. Pokusím se na tuto otázku odpovědět ve formě následujících tezí a antitezí, tedy úvah o tom, jaké komplikace a na druhou stranu i jaká potěšení jsou s erekcí spojená.
- Teze 1: Erekce po 35. roce života nemá z hlediska evoluce smysl, protože v době, kdy se vyvinul v druh Homo sapiens sapiens, vzhledem ke krátkému věku dožití by muž velmi pravděpodobně nedovedl své potomky do věku pohlavní zralosti a reprodukce, tedy nebylo účelné aby se ještě v tomto věku rozmnožoval.
Antiteze: Od vynálezu hormonální antikoncepce převládá u lidí jednoznačně rekreační funkce sexu nad funkcí prokreační. Víme, že pouze 5% ze 100 miliónů styků, které se denně ve světě odehrají, je za účelem oplodnění, při zbylých 95% milování je možnost oplodnění spíše nepříjemnou komplikací. Není jistě náhodou, že člověk má v poměru k tělu ze všech živočichů největší nejenom mozek, ale i penis, resp. membrum. To je signálem, že u našeho druhu není genitál určen pouze k plození – varlata (z hlediska reproduktivního nejdůležitější mužský orgán) přitom tvoří pouze šest promile objemu těla, tedy podstatně méně než například u šimpanzů.
- Teze 2: Většina žen (například u českých žen dle našich výzkumů téměř tři čtvrtiny) dosahuje orgasmu především klitoridálním nebo kombinovaným drážděním, pouze asi každá desátá potřebuje k uspokojení penis v pochvě.
Antiteze: Podle výzkumů motivace k sexuálnímu styku je na rozdíl od mužů pro ženy nejdůležitějším motivem pro milování intimita, láska, vzájemnost, pouze pro 3% z nich je hlavní motivací k sexu orgasmus (ten zase jednoznačně převládá jako důvod ke styku u mužů). Přitom ale platí, že i pro ty, které jsou vzrušivé výhradně klitoridálně (a těch je skutečně minimálně 30-40 %), je erekce u muže důkazem jeho touhy a jejich vlastní sexuální atraktivity. Poruchy ztopoření u muže vedou často i ke znejištění jeho partnerky. Mnoho žen proto uvítá genito-genitální kontakt i když je vlastně nevzrušuje, a to před nebo po dosažení orgasmu klitoridálním drážděním.
- Teze 3: Soulož je z hlediska zdraví velmi riziková a nebezpečná aktivita: denně se při ní ve světě nakazí pohlavně přenosnými chorobami včetně HIV/AIDS až 350 tisíc lidí.
Antiteze: Stačí použít ochranu. Kondom snižuje riziko infekce až 25x, takže ti, kteří se chovají zodpovědně, se nemusí příliš obávat ani soulože.
- Teze 4: Soulož je nebezpečná i z hlediska kardiovaskulárních chorob: až k 1% infarktů dojde během ní.
Antiteze: Naprostá většina (70 – 90%) těchto infarktů při souloži se odehraje při mimomanželském styku, kdy má muž potřebu se před novou partnerkou předvést, podat výkon. Manželský sex je z tohoto hlediska poměrně bezpečnou aktivitou, s vlastní manželkou se muži většinou tolik nesnaží, aby je to ohrozilo na zdraví. Alespoň kardiaci by se tedy měli snažit zachovat partnerskou věrnost.
- Teze 5: V době asistované reprodukce není erekce potřebná ani ke transportu spermií k vajíčku. Navíc je umělé oplodnění efektivnější než oplodnění přirozenou cestou: zatímco jeho úspěšnost při jednom cyklu je až 35%, v přírodě je pravděpodobnost oplodnění o deset procent nižší.
Antiteze: Při umělém oplodnění si však člověk užije méně potěšení a přirozená cesta je navíc většinou i levnější.
- Teze 6: Společenský požadavek sexuální výkonnosti vede u mužů s erektilní dysfunkcí k závažným poruchám duševního zdraví - k úzkosti, depresi, ke ztrátě sebevědomí, ale i k narušení partnerských vztahů.
Antiteze: Sexuální výkonnost není jen požadavkem společenským, ale je i signálem dobrého tělesného a duševního zdraví. Porucha erekce bývá často prvním příznakem závažnějšího onemocnění – deprese, diabetu, ischemické choroby.
I když jsem dosud hledal spíše nevýhody a komplikace spojené se sexem a s erekcí, svou úvahu chci skončit spíše optimisticky. I když je jasné, že partnerské milování není vždy zdrojem pouze potěšení, ale nejednou i příčinou frustrací, úzkostí a nejistot, přeci jen může být někdy a alespoň pro někoho příjemnější a uspokojivější než například masturbace.
A na závěr jedna falocentrická statistika: muž, který začne sexuálně žít v 16 letech, vykoná při sto stycích ročně a při pohlavní aktivitě zachovalé řekněme do věku 70 let celkem 5400 souloží. I díky novým lékům je dnes už pravděpodobnější, že je vykoná ke spokojenosti své i ke spokojenosti své partnerky.
Souhrn
Autor se zamýšlí nad vývojem v oblasti diagnostiky a terapie erektilních dysfunkcí. Přináší několik argumentů proti falocentrizaci sexu (tedy argumentů prokazujících malý nebo přímo komlikující vliv erekce na lidské milování) a současně i antiteze těchto argumentů, tedy zjištění, které prokazují alespoň občasné výhody zachovalé erektilní funkce.
(wei)