Vaše dítě neroste? Neztrácejte čas a jděte s ním k lékaři!
Většina dětí, které jsou postižené některou z růstových poruch, se do ambulance lékaře dostává pozdě. Tedy pozdě na to, aby bylo možno zahájit odpovídající léčbu.
Poruchou růstu označujeme růstovou rychlost dítěte pod 25. percentilem nebo tělesnou výšku pod 3. percentilem, a to ve vztahu k danému věku. V České republice je pak přibližně 1 % z asi 120 000 ročně narozených dětí výrazně menší oproti svým vrstevníkům. U některých se samozřejmě jedná pouze o fyziologickou vývojovou odchylku, u jiných je příčinou závažná zdravotní porucha.
Sledování růstu: rodiče, nebo lékař?
Tím, kdo by měl růst dítěte především sledovat, jsou jeho rodiče. Ti by jako první měli zaznamenat, že například v kolektivu ostatních dětí je jejich syn nebo dcera o poznání menší. Druhým zásadním bodem je pak praktický dětský lékař a preventivní lékařské prohlídky. Na ty se rodiče s dítětem dostavují opakovaně během prvního roku věku, dále pak v 18 měsících a ve třech letech. Tyto prohlídky jsou pro stanovení diagnózy poruchy růstu nejzásadnější.
Během preventivní prohlídky lékař kromě dalšího dítě zváží a změří. Získané údaje by měly být zaneseny do tzv. růstového grafu, což je v diagnostice poruch růstu zásadní prvek. Indikací k odeslání dítěte do specializovaného centra je pak růst pod 3. percentilem, přičemž růstová rychlost by měla být posouzena alespoň ze dvou měření během 6 měsíců.
Endokrinolog poté znovu odebere anamnézu, provede fyzikální vyšetření, odebere krev k laboratorní diagnostice. Mezi speciální vyšetření pak patří stanovení kostního věku rentgenovým snímkem, stimulační testy na růstový hormon nebo magnetická rezonance hlavy.
Kdy konkrétně se na odbornou ambulanci obrátit?
Na poruchu růstu nemusíme myslet hned, když se nám zdá, že dítě neroste. Existuje totiž několik období, kdy se růst dětí fyziologicky zpomaluje. Je to mezi 3. a 4. rokem a pak mezi 10. a 11. rokem. Absolvujte tedy pravidelné preventivní prohlídky, poraďte se s praktickým lékařem o růstovém grafu a pomoci může zejména porovnání výšky potomka s jeho vrstevníky.
(pes)
Zdroj: Lebl J., Krásničanová H., Horká I. Osa růstový hormon – IGF-I u dětí. In: Růstový hormon (Eds. Jenšovský J., Lebl J., Christiansen J. S.), Galén, Praha 2000: 37–52.
