Uzlina

Mízní uzliny, také označované jako lymfatické žlázy jsou součástí mízního oběhu a navazují funkčně na mízní cévy. V mízních uzlinách dochází k vychytávání cizorodých látek.

Říká se...

„Tělesná stráž.“

V minulosti

Nemoci postihující lymfatické uzliny trápily lidstvo odedávna. Stopy těchto chorob, především nádory, byly nalezeny na egyptských mumiích. Tuberkulóza, jejíž krční forma uzliny na krku přímo destruuje, se také objevovala už ve starověkém Egyptě a v minulých staletích byla jedním z nejčastějších příčin úmrtí. Bližší poznání významu uzlin a mízy přinesl až rozvoj lékařství a biologie v 18. a 19. století.

#IMG#

Jak to viděl Jessenius

Lymfatická uzlina na pohled připomíná bílou fazoli. Její velikost kolísá mezi asi půl centimetrem v klidu a několika centimetry, když se aktivuje. Na povrchu je uzlina krytá vazivovým pouzdrem, z něhož do jejího nitra vybíhají jemné přepážky. Vnitřek uzliny je vyplněn vazivem tvořícím síť, v níž jsou uhnízděny bílé krvinky. Do uzliny na jedné straně vstupují mízní cévy a na straně opačné z ní vystupují.

Pod lupou

V mikroskopu byste v uzlině viděli kůru a dřeň. Obsahují různé typy bílých krvinek. V ůře se nacházejí lymfatické uzlíky, shluky B - lymfocytů, krvinek vyrábějících protilátky. Mezi kůrou a dření leží tzv. parakortikální oblast, která obsahuje především T - lymfocyty, krvinky, které pomáhají B - lymfocytům a dalším obranným mechanismům v práci. Dřeň je tvořena hlavně fagocyty, krvinkami, které dokáží pohlcovat cizorodé látky, a provazci z B a T lymfocytů. „Kostru“ uzliny představuje jemná vazivová tkáň.

Srovnávací anatomie

Někteří ptáci, například labutě a husy, mají jedno srdce navíc. Jedná se o tzv. mízní srdce, jehož úkolem je přečerpávat mízu v mízovodech. Uzliny však nejsou u ptáků samozřejmostí. Vyskytují se pouze u vrubozobých (kachna, labuť, husa). U savců je mízní systém včetně uzlin podobný jako u člověka.

Anatomie

Každá uzlina je napojena do sítě lymfatických (mízních) cév. Na určitých místech v těle jsou uzliny ve větších shlucích - na krku, v podpaždí, v tříslech a dále např. v břiše podél velkých cév. Mízní síť je podobná síti krevních cév, také má svoje „žíly“ a vlásečnice. Mízními cévami proudí míza (lymfa) - tekutina, která obsahuje hlavně bílé krvinky, ale i bílkoviny, natrávené živiny a odpadní látky. Mízní vlásečnice začínají v mezibuněčných prostorech, spojují se do širších cév (splavů) a nakonec ústí do žil.

Funkce

Uzlina funguje jako filtr pro protékající mízu. Ta je v uzlině čištěna od škodlivin a cizorodého materiálu včetně nádorových buněk a obohacována bílými krvinkami a protilátkami. Když je v míze přítomno škodlivých látek více, uzlina se aktivuje - zvětšuje se a cestují do ní další bílé krvinky. Míza (lymfa) vzniká z tekutiny, která unikla vlásečnicemi z krve do mezibuněčných prostor. Denně se vytvoří 2,5 až 3 litry mízy.

Když nefunguje

Aktivovaná uzlina se během mohutné reakce na škodlivinu může „spotřebovat“ - zhnisá nebo se může rozpadnout. Nádorové buňky se někdy v uzlině uchytí a místo toho, aby byly zničeny, zde rostou dále. Pokud bílé krvinky v uzlině nerozpoznají nádorové buňky jako cizí, proplují uzlinou dále do těla a nádor se dále šíří. Některé mikroorganismy uzliny osidlují a ničí.

Jak to poznám?

Reakce uzliny na infekci a cizí látky v míze se nejčastěji projeví zvětšením uzlin. Stejně se projevují i nádory. Rozdíl bývá v tuhosti uzliny, pohyblivosti vůči podkladu (nádorová uzlina bývá spíše tuhá, přisedlá, nepohyblivá) či bolestivosti uzliny. Mikroorganismem, který uzlinu úplně zničí, je například bakterie způsobující tuberkulózu. Postižená uzlina se uvnitř „rozteče“ - zesýrovatí, a někdy se provalí na povrch těla.

Vtip

Lékař poslouchá pacienta a pořád opakuje: „To je dobře, to je dobře, to je dobře...“ „Co je dobře?“, ptá se pacient. „Že to nemám já“, říká lékař.

MeDitorial.cz