Průjem

Průjmem nazýváme časté vyměšování nezvykle řídké stolice. Neexistuje přesné vymezení tohoto pojmu. Co je pro někoho již průjmem, je pro jiného obvyklou normou. S určitou mírou nepřesnosti můžeme za průjem označit 3 a více neformovaných až vodnatě řídkých stolic za den. Průjmová onemocnění jsou příčinou až 20 miliónů úmrtí ve světě za rok. Nemalou část z toho představují malé děti.

Jaké jsou příčiny?

Nejčastější příčinou akutního průjmu (trvajícího několik dnů) jsou nejrůznější infekce. Mikrobem, který jej vyvolal může být Salmonela, Shigela, některý patogenní kmen Escherichie coli (jejich neškodné kmeny se vyskytují ve střevě normálně), Yersinie nebo Campylobacter jejuni. Onemocní-li několik členů rodiny najednou, je velmi pravděpodobné, že jej vyvolaly viry (rotaviry, echoviry a jiné).

Samostatnou kapitolou jsou tzv. cestovatelské průjmy. Příčinou bývá nejen konzumace nezvyklých jídel, ale hlavně infekce bakteriemi či viry, na které není náš organismus zvyklý. V některých oblastech jsou průjmová onemocnění turistů natolik rozšířena, že z toho vznikly tyto lokální názvy: Montezumova pomsta v Mexiku, faraónova kletba v Egyptě, apod.

Druhou nejčastější příčinou je dietní chyba. I zcela nezávadné potraviny mohou způsobit průjem, jsou-li nezvykle upraveny nebo když jich je příliš. Jsou značné individuální rozdílnosti ve vnímání těchto vlivů. Také některé léky mohou být příčinou průjmu (např. antibiotika, přípravky železa).

Trvá-li průjem delší dobu, bývají příčiny obvykle závažnější. Může se jednat o nemoci tenkého či tlustého střeva, slinivky břišní, jater či žlučníku. Důvodem průjmu mohou být však i nemoci orgánů mimo trávicí trakt. Příkladem je průjem při zvýšené funkci štítné žlázy nebo při onemocnění ledvin.

Jaké jsou příznaky průjmových onemocnění?

Po křečích břicha obvykle následuje odchod několika vodnatých až kašovitých stolic. Průvodním příznakem průjmu bývá někdy také nevolnost a zvracení. Tělesná teplota může být zvýšená či nikoliv. Při průjmu bývá celkový pocit slabosti. U vleklých průjmů je častý úbytek na váze. Důležitý je také vzhled stolice. Ten bývá rozdílný podle příčiny průjmu. Ve stolici může být příměs krve, hlenu či hnisu. Častou příměsí jsou nestrávené zbytky jídla.

Jak se stanoví diagnóza?

Samotná diagnóza průjmu většinou nečiní žádné obtíže. Onemocní-li náhle několik členů rodiny, je dosti pravděpodobné, že příčinou bude infekce. Podobně tomu je i když se pacient sám přizná k nějaké té dietní chybě. Určení dalších možných příčin je již složitější. Při vyšetření se lékař zaměří hlavně na oblast břicha. Při dlouhodobých obtížích by nemělo chybět ani vyšetření konečníkem.

Pro určení bakterie, která průjem vyvolala, se provede výtěr z konečníku . Ten se odešle na mikrobiologické vyšetření. Následují vyšetření prováděná při vleklém průjmu. Vzhledem k tomu, že rakovina tlustého střeva se nemusí projevovat vždy jen zácpou, ale někdy i průjmem, je třeba provést i test na okultní krvácení. Ze stejného důvodu většinou následuje kolonoskopické a irigoskopické vyšetření.

Jak se průjmy léčí?

Není-li při průjmovém onemocnění narušena hydratace pacienta a pacient nezvrací, je možné pouze nasadit dietu. Ke stavění průjmu je vhodný černý slazený čaj, banány, osolená uvařená mrkev s rýží, piškoty, čerstvé jablko oloupané a jemně nastrouhané. Dnes je známo, že včasným podáváním lehce stravitelných potravin se dosáhne rychlejšího zotavení střevní sliznice. Důležitý je dostatečný příjem tekutin. U kojených dětí se kojení nepřerušuje.

U dětí krmených umělou výživou, je vhodné mléko ředit mrkvovým či rýžovým odvarem.

Je-li však průjem komplikován zvracením nebo nezvládne-li pacient nahradit tekutiny ztracené stolicemi příjmem tekutin, je nutné podat náhradní roztoky infúzí . To bývá často nutností u malých kojenců a dětí. Léčba antibiotiky je doporučena pouze pro kojence mladší 4 měsíců. U starších dětí se podávají jen ve vážných případech.

V případech, kdy je infekční původ nepravděpodobný se podávají přípravky zpomalující činnost střev. Úspěšná jsou také tzv. střevní eubiotika. Jsou to léky obsahující ty „hodné“ střevní bakterie.