Minimum nežádoucích účinků
Radioterapie neboli ozařování je jednou ze základních možností léčby karcinomu prostaty. Klasické ozařování je ale spojeno se značnou mírou pozdních komplikací, protože se při jeho aplikaci nelze vyhnout poměrně silné dávce záření, která je předána okolním (zdravým a s onemocněním nesouvisejícím) orgánům. Mezi tyto komplikace řadíme např. bolest, pálení a krvácení při močení, zeslabení proudu moči, bolesti břicha a průjmy nebo erektilní dysfunkci (impotenci). Jejich výskyt se u konvenční terapie vyjadřuje v desítkách procent, tedy rozhodně se nejedná o žádnou okrajovou záležitost. U protonové léčby se tyto komplikace vyskytují s četností v jednotlivých procentech, údajně až 95 % pacientů léčených protonovou terapií pro karcinom prostaty těmito příznaky vůbec netrpí.
Šetří peníze i čas
Cena za protonovou léčbu časného stadia karcinomu prostaty hrazená zaměstnaneckými pojišťovnami je téměř totožná s klasickým ozařováním. Včetně diagnostiky a plánování činí 340 000 Kč. Oproti ozařování však studie potvrzují 97% úspěšnost protonové léčby. Běžná léčba ozařováním trvá až 41 dní. Protonová léčba trvá pouhých 5 dní v ambulantním režimu, a je tak pro plátce zdravotní péče ekonomičtější, šetří finance systému sociální péče a v neposlední řadě je příjemnější pro pacienta.
Toto si již uvědomili specialisté v západních zemích, kde je karcinom prostaty jednou z nejčastějších příčin využití protonové léčby.
Proč ji rádi volí lékaři?
- Protonová radioterapie je vysoce účinnou metodou. Pravděpodobnost vyléčení je pro nízce a středně rizikové karcinomy prostaty vyšší než 95 %.
- Má minimální toxicitu. Poslední publikované práce popisují na rozsáhlých souborech nemocných závažnou toxicitu léčby u méně než 1 % nemocných.
- Ve srovnání s operační léčbou a klasickým ozařováním nevede protonová radioterapie ke vzniku impotence a inkontinence.
- Jedná se o velmi dobře snášenou a plně ambulantní léčbu, ve většině případů bez nutnosti pracovní neschopnosti.
Zdroj: Tisková zpráva společnosti Proton Therapy Center ze dne 18. 12. 2015. Dostupná online zde.