Měla klíšťovou encefalitidu, ale klíště na sobě nenašla
Na letošní prázdniny, které tradičně trávila na Šumavě, 41letá Jana z Prahy zřejmě hned tak nezapomene. Dodnes se totiž potýká s dozvuky klíšťové encefalitidy, která ji v létě upoutala na lůžko na infekčním oddělení nemocnice v Motole. Dnes už ví, že ji očkování mohlo nepříjemné zkušenosti ušetřit.
Jak se u vás na klíšťovou encefalitidu přišlo?
Po odebrání mozkomíšního moku, podezření ale existovalo už dříve. Uprostřed léta jsem zničehonic na chalupě dostala chřipku. Z minuty na minutu jsem se necítila ve své kůži, netrvalo dlouho a přidala se teplota kolem 38 °C, která se mě nepustila dalších asi pět dní. Byla jsem schopná jen ležet v posteli, později se přidaly bolesti hlavy i celého těla.
Když teploty opadly, šla jsem – spíš tedy z donucení – na kontrolu k místní paní doktorce. Vyšetřila mě a vyloučila bakteriální infekci. To ona přede mnou poprvé zmínila klíšťovou encefalitidu. Diskutovaly jsme o tom, říkala mi, že na zjištění z krve by v tu dobu bylo ještě brzy, popsala mi typický dvoufázový průběh onemocnění, jehož graf měla v ordinaci na nástěnce, i jeho symptomatickou léčbu. Vlastně nevím, jak na to přišla řeč, přišlo mi to ale zajímavé, i když jsem byla přesvědčená, že se mě to netýká.
Co následovalo?
Odjela jsem domů a chodila pár dní do práce. Necítila jsem se sice úplně zdravě, ale přičítala jsem to chřipkovému vyčerpání. Zhruba týden po skončení chřipky se mi začala divně motat hlava – tehdy mě napadlo, jestli to skutečně není klíšťová encefalitida.
Nechala jsem si od své praktické lékařky, kterou mám na druhém konci republiky, poslat doporučení k odběru krve. Jenže jsem netušila, že analýzy na protilátky proti klíšťové encefalitidě trvají týden, a mně bylo den ode dne hůř. Zase jsem ležela v teplotách, které byly vyšší než před 10 dny, s bolestí a motáním hlavy.
Po telefonické konzultaci jsem od praktické lékařky obdržela doporučení k lumbální punkci. Na tu jsem však šla, až když mi bylo nejhůř, asi za další tři dny. Děsila jsem se jí totiž více než samotného onemocnění, které – jak jsem se dověděla o pár dní dřív – se stejně nedá léčit. Z neurologické ambulance mě po zjištění výsledků odvezli na infekční oddělení do Motola, kde jsem strávila asi 12 dní.
Napadlo vás, že by mohlo jít o klíšťovou encefalitidu?
Napadlo. Sice jsem pořád čekala na typické strnutí šíje, které se často popisuje a které se nedostavilo, ale když jsem si vzpomněla na onen graf typického průběhu, začalo mi to zkraje té druhé „chřipky“ docházet.
Našla jste si před tím přisáté klíště?
Žádné klíště jsem si z kůže neodstraňovala. Jak jsem se ale dozvěděla později, člověk se může nakazit i od klíštěcích nymf, které jsou špatně vidět, protože jsou malé a světlé. Také se mohou přisát jen na chvíli, takže o nich člověk vůbec neví. Každopádně jsem už týden před prvními příznaky běhala se psem po loukách i po lese v šortkách a bez repelentu.
Jaký u vás byl průběh onemocnění?
Podle lékařů byl můj průběh typický dvoufázový. Nejdřív týden chřipka, pak týden zdánlivě v pořádku, následně peklo.
V nemocnici jsem měla oficiálně nařízený klidový režim, tedy žádná televize, počítač, mobil, ale musím říct, že v tom stavu člověka podobné aktivity vůbec nenapadnou. Byla jsem navíc hodně citlivá na hluk, v podstatě jakýkoliv zvuk mi trhal hlavu napůl. Už jen časté otevírání dveří do pokoje nebo zvuk kapačky pro mě bylo utrpení.
A jak probíhala léčba?
Pět dní jsem dostávala infuze paracetamolu, manitolu, který měl bránit otoku mozku, a fyziologického roztoku. V nemocnici jsem strávila 12 dní. Kromě zmiňovaných trýznivých zvuků probíhala hospitalizace v pohodě a uzdravování bylo rychlé. Citlivost na světlo, která se v souvislosti s nemocí často uvádí, jsem příliš nevnímala.
Způsobilo vám onemocnění klíšťovou encefalitidou nějakou delší prodlevu v pracovní činnosti?
Když to vezmu od samého začátku a nepočítám těch pár pracovních dní v mezidobí, byla jsem mimo pracovní provoz i s rekonvalescencí dva a půl měsíce.
Co pro vás bylo na onemocnění klíšťovou encefalitidou nejnepříjemnější?
Můj průběh byl podle všeho ten normální bez komplikací. I tak mě hodně zarazila délka onemocnění. Myslela jsem, že když už nemám konečně teplotu a pustí mě z nemocnice, že budu za chvilku zdravá jako ryba.
Doma jsem se ale několik týdnů potýkala s nesoustředěností, roztěkaností a únavou. Také jsem za tu dobu trochu fyzicky zchátrala, takže teď musím dávat tělo rozlámané od samého ležení opět dohromady.
Měla jste před onemocněním klíšťovou encefalitidou povědomí o zákeřnosti této nemoci a o očkování?
Bohužel ne, žila jsem v přesvědčení, že když nemám přisáté klíště nebo ho odstraním do 24 hodin, nic mi nehrozí. Zato jsem o nemoci hodně nastudovala v jejím průběhu. Můj příběh alespoň motivoval blízké a možná i širší okolí k očkování. Bohužel jsem předtím nikoho s klíšťovou encefalitidou neznala, takže jsem se ani ničeho nebála.
(zuj)
