Zvětšené lymfatické uzliny – může jít o zánět i o rakovinu

Lymfatická neboli mízní soustava je tvořena důmyslnou sítí větších či menších lymfatických cév a mízních uzlin, která se rozprostírá po celém těle. Řadí se k ní také takzvané lymfatické orgány – slezina, brzlík, krční a nosní mandle, kostní dřeň a lymfatická tkáň slepého střeva. Mízní soustava představuje důležitou součást imunitního systému organismu, má však i další důležité funkce.

Lymfu filtrují stovky mízních uzlin

Uvnitř lymfatických cév proudí namísto krve míza neboli lymfa. Jedná se o bezbarvou tekutinu, jejíž úlohou je odvádět přebytečný tkáňový mok z prostoru mezi buňkami tak, aby nedocházelo k nahromadění tekutiny a následnému otoku tkání. Mimo to jsou mízním systémem odplavovány tuky, bakterie, toxiny, alergeny a jiné odpadní či škodlivé látky, které pronikly do tkání. V průběhu lymfatických cév se nachází stovky mízních uzlin. Ty lymfu filtrují a zachycují cizorodé částice, jako jsou choroboplodné zárodky, prach, ale také rakovinné buňky, které se imunitní systém snaží zničit. Zatímco některé uzliny jsou uložené povrchově, a jsou-li zvětšené, můžeme je například v tříslech či na krku nahmatat, jiné se nachází hluboko mezi orgány. Lymfa je sbírána z celého těla a cestou postupně se rozšiřujících mízních cév proudí do velkých mízovodů, kterými je odváděna v blízkosti srdce do krve.

Když jsou uzliny zvětšené

Najdou-li lékaři zvětšené uzliny, hovoří o takzvané lymfadenopatii. Tento název neznačí nic jiného než změnu velikosti lymfatické uzliny, přičemž příčina zprvu nemusí být zřejmá. Může jít o příznak řady více či méně závažných chorob. Nejčastěji stojí za zvětšením uzlin infekce probíhající v organismu, méně často se za lymfadenopatií skrývá nádorové postižení uzliny, rakovina.

Rakovina uzlin

Lymfatické uzliny mohou být postiženy rakovinou dvěma způsoby. Pokud došlo k rozšíření rakovinných buněk z jiného orgánu cestou lymfatických cév, jde o metastázy. V případě, že nádor vznikl právě v uzlině, hovoříme o takzvaném lymfomu. Existuje mnoho podtypů tohoto onemocnění, přičemž odborníci rozlišují dvě základní skupiny lymfomů:

• Nonhodgkinovy lymfomy (90 % případů),
• Hodgkinův lymfom (10 % případů).

Zatímco výskyt Hodgkinova lymfomu v populaci se za posledních 40 let prakticky nemění, množství diagnostikovaných nehodgkinských lymfomů na stejný počet obyvatel každoročně vzrůstá, jedná se však o jedny z nejlépe léčitelných zhoubných onemocnění. V diagnostice i terapii lymfomů došlo k významnému pokroku. Některé typy lymfomů jsou však obtížně léčitelné i v současnosti. Vedle časného záchytu onemocnění jsou pro prognózu klíčové také molekulární, imunologické a další vlastnosti nádoru.

(veri)

Zdroj: www.cancer.org/cancer/cancerbasics/lymph-nodes-and-cancer