Plicní embolie - omezte rizikové faktory jejího vzniku
Plicní embolie je vmetení krevních sraženin do plicních cév a jejich uzávěr. Typicky se projevuje obtížným dýcháním a bolestí na hrudi. V těžkých případech se může objevit i vykašlávání krve a náhlé úmrtí. Zdrojem sraženin vmetených do plic jsou v naprosté většině žíly dolních končetin.
V dolních končetinách se tvoří tromby při hluboké žilní trombóze (flebotrombóze). Za hlavní rizikový faktor pro její vznik se považuje dlouhá nehybnost nohou např. při upoutání na lůžko, letu v letadle nebo cestě v autobuse.
Co jste možná netušili...
Hlavním předpokladem pro rozvoj plicní embolie je vznik krevní sraženiny - trombu. Na něm se podílí několik hlavních faktorů. Studiem procesu vzniku trombů se v 19. století zabýval německý patolog Rudolf Virchow. Z jeho závěrů vyplynulo, že tromby vznikají vzájemnou kombinací tří podmínek. První z nich je zpomalení průtoku krve cévou. K tomu dochází například při poruše odtoku krve z dolních končetin při dlouhém stání nebo sezení. Druhou podmínkou je poškození cévní stěny. Třetím předpokladem je změna vlastností krve. Může se jednat o její zahuštění nebo nadměrnou srážlivost.
Plicní embolie se skrývá i pod tajemným označením „syndrom turistické třídy“. Jde o stav, při kterém dochází ke vzniku trombů a jejich embolizaci do plic při dlouhém nehybném sezení. Typicky vzniká při dlouhých cestách v letadle nebo autobuse. Nedostatečným pohybem končetin uvězněných v omezeném prostoru dochází k hromadění krve v jejich žilách. U vnímavých lidí pak dojde ke vzniku krevních sraženin, které hrozí tím, že se uvolní a vmetou do plic.
Jak vzniká...
Zdrojem sraženin vmetených do plic jsou v naprosté většině žíly Vašich dolních končetin. V nich se tromby tvoří při hluboké žilní trombóze (flebotrombóze). Za hlavní rizikový faktor pro její vznik se považuje dlouhá nehybnost nohou např. při upoutání na lůžko, letu v letadle nebo cestě v autobuse. Riziko zvyšuje i nedávný chirurgický zákrok, srdeční infarkt, mozková příhoda, nádorové onemocnění, nadváha nebo kouření. Náchylnost krve k vyšší srážlivosti může u vnímavých žen a dívek zvyšovat i hormonální antikoncepce.
Krevní sraženina (trombus) roste v místě svého vzniku, v hlubokých žilách Vašich dolních končetin. Přitom lne pevně k jejich stěnám. V případě, že se uvolní, stává se z trombu embolus. Ten je unášen krevním proudem k srdci. Projde pravou síní a komorou a dostává se do plicního řečiště. Tam s krví putuje sítí krevních cév až do doby, než je jeho velikost větší než průsvit cévy, do které se dostal. V tom okamžiku se zaklíní a cévu ucpe. Na velikosti trombu a cévy, kterou ucpal, potom závisí, jak velká část plicního řečiště je embolem „vyřazena z provozu“, tj. k jak masivní embolizaci došlo.
Jak se projevuje...
K hlavním projevům plicní embolie patří dušnost, bolesti na hrudi a kašel. Pocit nedostatku vzduchu je částečně způsoben tím, že při poruše krevního zásobení plicních sklípků dochází k menšímu okysličování Vaší krve. Zároveň se na něm ale pravděpodobně podílí i vzestup krevního tlaku ve Vašich plicích a podráždění nervových receptorů uvnitř cév. Bolest na hrudi je vázaná na Váš dech. To znamená, že mění svoji intenzitu podle nádechu a výdechu. Asi u každého čtvrtého člověka postiženého masivní embolií se objeví vykašlávání krve.
Nápadnost projevů embolie závisí na jejím rozsahu. Masivní embolii poznáte podle charakteristických projevů. K nim se přidá ještě úzkost se strachem ze smrti, pokles krevního tlaku, krátkodobá ztráta vědomí, šok nebo v nejtěžších případech náhlé úmrtí. Embolizace do malých cév naproti tomu nemusí být nijak nápadná. Jediným příznakem může být lehká dušnost. Embolie se potom „tváří“ jako jiné onemocnění dýchacího systému.
Jak se potvrdí...
Prvním krokem při podezření na plicní embolii je fyzikální lékařské vyšetření a odběr anamnézy. Největší přínos má zejména poslech. Lékař si při něm všímá zrychleného dýchání, chrůpků nad plícemi, šelestu při dýchání a zrychlené srdeční činnosti. Ve Vaší anamnéze pátrá po nedávných zánětech žil, chirurgickém zákroku, dlouhodobější nehybnosti a dalších rizikových faktorem embolie.
Následují další vyšetřovací postupy. Lékař Vám odebere krev a pošle ji na laboratorní rozbor. Ten má stanovit množství faktorů přítomných při srážení krve a koncentraci krevních plynů - kyslíku a oxidu uhličitého. EKG vyloučí jinou příčinu Vašich obtíží, např. infarkt myokardu. Rentgenový snímek ukáže některé změny v prokrvení a provzdušnění plic.
Důležitým vyšetřením je scintigrafie plic. Na embolii ukazuje normální výsledek ventilačního scanu s výpadky v perfúzním. Uzávěr plicních cév embolem lze jednoznačně diagnostikovat pomocí angiografie.
Jak se léčí plicní embolie
Léčba embolie se zaměřuje na rozpuštění embolů a prevenci tvorby dalších trombů. V akutním stádiu je nutné udržovat životní funkce a pokusit se co nejrychleji zprůchodnit ucpané plicní cévy. Tzv. trombolytika dokáží při včasném podání narušit strukturu trombů (embolů) a rozpustit je. Kromě nich se lze o odstranění velkých sraženin pokusit i chirurgicky. Takový výkon však sebou nese velká rizika. Používá se proto jen v případech, kdy není konzervativní léčba možná nebo účinná.
Léky „na ředění krve“, tzv. antikoagulační léčba heparinem nebo warfarinem, mají za úkol zabránit dalšímu opakování embolizace. Heparin slouží k překonání prvních několika dní po embolii. Pro dlouhodobou léčbu je vhodnější warfarin. Každý z nás na jeho podání reaguje jinak. Proto je nutné nastavit optimální dávku tak, aby se zabránilo nadměrnému srážení krve, ale zároveň nedocházelo ke spontánnímu krvácení. Léčba trvá několik měsíců. V případě vysokého rizika opakování embolie může být i trvalá.
Co dál...
V příznivém případě dojde po zvládnutí akutního stádia plicní embolie k postupnému znovuobnovení průtoku krve plicním řečištěm. Embolie nezanechá žádné následky. Jindy je její průběh vážnější. Hrozí náhlým rozvojem šoku a úmrtím. Průběh i prognóza onemocnění závisí na jeho rozsahu a přítomnosti dalších souběžných chorob (např. srdečních).
Za určitých podmínek může docházet k chronické embolizaci. Při ní se postupně uvolňují menší sraženiny a ucpávají plicní cévy. V plicním řečišti se zvyšuje tlak, rozvíjí se plicní hypertenze. Vaše pravá srdeční komora musí pumpovat krev proti stále většímu tlaku. Po čase to může vést k pravostranné srdeční nedostatečnosti až selhání. Chronické embolizaci lze při selhání antikoagulační léčby zabránit zavedením speciálních filtrů do dolní duté žíly. Krev přitékající do srdce z dolní poloviny Vašeho těla se díky nim zbavuje případných sraženin.
Jak se tomu všemu vyhnout...
Prevence plicní embolie spočívá v omezení co největšího množství rizikových faktorů. Víme, že jednou z podmínek je zpomalení průtoku krve žílou. Krev z dolních končetin putuje k srdci proti směru gravitace. Jejímu zpětnému toku zabraňují jakési kapsy v žilách - chlopně. Kromě nich má naše tělo v záloze další důležitý mechanismus. Tím je svalová pumpa. Při každém zatnutí svalů na končetinách se žíly stlačí a vypudí krev směrem k srdci. Při dlouhém stání, sezení nebo nečinnosti však svalová pumpa nepracuje. Je na nás, abychom žilám odlehčili.
V příhodných chvílích je vhodné mít nohy co nejvýše. Jistě, není vhodné mít nohy neustále na stole, ale ke zlepšení proudění krve stačí i malá podložka. Při delší nečinnosti bychom měli nohy občas (asi jednou za hodinu) protáhnout. Pomůže nám k tomu krátká procházka (např. v uličce autobusu nebo letadla) nebo jen jednoduché cvičení. Natáhněte nohy a několikrát po sobě přitáhněte špičky nahoru zase dolů. Při dlouhém stání si několikrát stoupněte na špičky a na paty. Podobného efektu lze dosáhnout i použitím elastických punčoch.
O dalších způsobech prevence v případech zvýšeného rizika tvorby krevních sraženin a embolizace se poraďte se svým lékařem.
