Moderní řešení žloutenky typu C: účinné, ale drahé
Pacienti s hepatitidou C jsou na tom, co se léčby týká, rok od roku lépe. Díky novým účinným látkám se nejen zkracuje doba uzdravování, ale klesá i množství nepříjemných vedlejších projevů. Ovšem ne každý nemocný má na moderní terapii nárok.
Nelehký proces
Cílem léčby hepatitidy C je snaha o úplné uzdravení co největšího množství nemocných. První průlom nastal v devadesátých letech, kdy se začal používat interferon. Tato látka však pouze podporuje a podněcuje činnost obranného systému tak, aby si s virem žloutenky poradil sám. Terapie neměla příliš vysokou účinnost. Později se začala používat tzv. dvojkombinace – k interferonu se přidala účinná látka ribavirin, která bojuje přímo proti virům. Účinnost stoupla z původních 5 na 50 % – každý druhý pacient se tedy uzdravil. Dvojkombinace má ovšem řadu nežádoucích účinků. Hlavně se jedná o chřipkovité příznaky, jako jsou bolesti svalů, nevolnost a zvracení. Nezřídka se při této terapii objevuje i úzkost či poruchy spánku. Léčba dvojkombinací je navíc dlouhodobá, obvykle trvá 12 měsíců.
Rychlejší a šetrnější
V současné době se při léčbě hepatitidy typu C ještě přidávají další látky – boceprevir nebo telaprevir. Ty brání množení viru v jaterních buňkách. Vzniká tak trojkombinace, která má oproti dvojkombinaci méně nežádoucích účinků. Většinou také zabere do 3, maximálně 6 měsíců. Od roku 2014 lékaři navíc již dokážou léčbu individuálně přizpůsobit. To, jaký postup zvolí, záleží na mnoha faktorech, například na genotypu viru nebo na průběhu nemoci. Pacient je považován za zdravého tehdy, pokud se v krvi neprokáže virus ani po 6 měsících od vysazení léků.
Kdo je pacient?
Problémem nejmodernějších látek určených k léčbě hepatitidy C je cena. Náklady na terapii jednoho nemocného se často vyšplhají až na šestimístnou cifru. Proto každý zájemce musí projít „výběrovým řízením“, přičemž do léčby jsou zapojeni obvykle ti jedinci, kterým hrozí jaterní selhání a následná transplantace.
(brbr)