Matrace se mohou stát zimním útočištěm roztočů
Domácí roztoči jsou významným zdrojem alergenů v našich příbytcích. Nejvíce se zdržují v postelích.
Na rozdíl od domácích mazlíčků nepůsobí jejich odstranění pacientovi žádnou citovou újmu, ale zase je technicky daleko obtížnější. Kromě postelí se roztoči uchylují do závěsů, čalouněného nábytku, koberců. Opatření, která by je zasáhla ve všech jejich úkrytech současně, je známo velmi málo. Jedním z nich je snížení vzdušné vlhkosti. Jsou na ní totiž životně závistí a v suchu brzy hynou. Vodu získávají přímo ze vzdušných par, což je možné pouze při relativní vzdušné vlhkosti nad 50%. Vstřebávají ji a udržují v těle speciálními oblastmi v okolí kloubů.
V zimních měsících se při vytápění ústředním topením vzduch v domácnostech vysušuje a požadované vlhkosti je dosaženo pouze v postelích, kam se během spánku vypařuje voda z těla spáčů. Cílem výzkumu dánských autorů bylo zjistit, jaká je minimální nutná doba zvýšené vlhkosti, aby roztoči v matracích přežívali. Zjistili, že pokud je během celého dne v ložnici udržována nízká relativní vzdušná vlhkost 10% a potom se denně na 1,5 hodiny v matraci zvýší na 90%, stačí to k přežití roztočů. Pokud se tato doba prodlouží na 3 hodiny, začínají se i množit.
Pokud by ovšem relativní vzdušná vlhkost 90 % trvala déle, roztoči by naopak uhynuli. Při ulehnutí člověka na lůžko ale také kromě zvýšení vlhkosti dojde k ohřátí matrace a při vyšších teplotách roztoči potřebují k přežití i vyšší relativní vlhkost, takže ani při odpařování vody z těla spáče nemusí být relativní vlhkost v zahřátém lůžku pro přežití roztočů vždy dostatečná. Snížení množství roztočů v celé domácnosti, ale i v jejich posledním útočišti – v lůžku – lze úspěšně dosáhnout celkovým snížením vzdušné vlhkosti v bytě.
Dalším účinným opatřením je vyvětrání lůžka každý den okamžitě poté, co vstaneme z postele. Koberce a čalouněný nábytek by v ložnici také neměly být, protože jsou dalším rezervoárem roztočů. Pokud se těmito opatřeními podaří zabránit množení roztočů přes zimu, je potom na jaře a během celého dalšího roku daleko snazší udržet jejich počty v nižších hladinách.
Zdroj: deBoer R. Allergy 1997;52.
(van)