Mám diabetes. Takže co mi vlastně je?
Jako diabetes mellitus, lidově cukrovku, označujeme celou skupinu onemocnění, která mají mnohdy odlišnou příčinu i léčbu. Jen jedno mají společné: něco je v nepořádku s tím, jak naše tělo nakládá s cukrem.
Naše buňky, především ty svalové, potřebují ke svému fungování glukózu jako zdroj energie. O vstup tohoto krevního cukru do buněk se stará inzulín, hormon produkovaný tzv. beta-buňkami slinivky břišní. A právě s tímto mechanismem bývá u cukrovky něco špatně. Existují tři typy diabetu, které se v naší populaci vyskytují nejčastěji.
1. Diabetes mellitus II. typu
Uvádíme jej na prvním místě proto, že je zdaleka nejčastější – trpí jím asi 90 % všech diabetiků. Z celkové lidské populace to dělá 7 %.
- Věk. Většinou se objevuje až ve středních či seniorských letech, stále častěji však kvůli obezitě a nedostatku pohybu i u dětí.
- Rizikové faktory. Obezita, sedavý způsob života, přejídání a nezdravá strava (ne nutně sladká!), vysoký věk a dědičnost.
- Příčina. Na počátku onemocnění je snížená citlivost buněk na inzulín – tzv. inzulínová rezistence. Kvůli ní slinivka produkuje stále větší a větší množství tohoto hormonu a může se časem vyčerpat. Potom se příčinou stává nedostatek inzulínu, podobně jako u diabetu I. typu.
- Léčba. Pacient s diabetem II. typu má širokou škálu možností. Může užívat léky zvyšující citlivost jeho buněk na inzulín, dodávat si tento hormon injekční formou, možností jsou i preparáty zvyšující vylučování krevního cukru ledvinami. Velmi důležitá je však i změna stravování a životního stylu, která může stav výrazně zlepšit.
Než se diabetes II. typu plně rozvine, nachází se člověk mnohdy ve stadiu prediabetu neboli tzv. porušené glukózové tolerance. To znamená, že hladina krevního cukru je mírně zvýšená, ale ještě se nejedná přímo o cukrovku. Když se u vás objeví, vnímejte ji jako signál jednoznačně sdělující: „Začni jíst a žít jinak, nebo bude zle.“
2. Diabetes mellitus I. typu
Proti vzniku tohoto onemocnění nám běhání a zelenina bohužel nepomůžou. To, že se u nás objeví, máme zapsáno v genech.
- Věk. Obvykle vzniká v dětství či v pubertě.
- Rizikové faktory. V podstatě neexistují. Diabetes I. typu je daný geneticky. Může být vyvolán např. běžnou virovou infekcí, ta však pravděpodobně není příčinou onemocnění.
- Příčina. Jedná se o autoimunitní chorobu. Protilátky produkované bílými krvinkami na imunitní obranu se chybně zaměří proti našim vlastním buňkám – tady proti beta-buňkám ve slinivce břišní, které produkují inzulín. Ty jsou tak zlikvidovány a naše tělo není schopné si nezbytný hormon vyrábět.
- Léčba. Injekční dodávání inzulínu. Protože beta-buňky jsou zničené, čeká pacienta doživotní léčení. Transplantace slinivky břišní nebo samotných Langerhansových ostrůvků (malých okrsků ve slinivce, které obsahují beta-buňky) je také možností, je však spojena s dalšími komplikacemi a zatím se dělá jen experimentálně.
3. Gestační (těhotenská) cukrovka
Pro třetí nejčastější typ cukrovky nemůžeme tak úplně použít body, jaké jsme uvedli u předchozích dvou. Je totiž něčím zvláštní – objevuje se v důsledku těhotenství a po jeho skončení opět mizí. Příčinou jsou změny v metabolismu, kterými tělo při těhotenství prochází. Těhotenská cukrovka vznikne v průběhu druhého trimestru asi u 4 % žen, velmi však záleží na věku nastávající maminky. Dá se jí předcházet dietou a pravidelným pohybem, což také představuje hlavní metodu léčby. Před zahajováním jakýchkoliv diet v těhotenství či těsně před ním je ovšem nezbytné poradit se s lékařem.
