Když se řekne akromegalie

Akromegalie je hormonální porucha způsobená nadměrnou tvorbou růstového hormonu v dospělosti. Nejčastěji je příčinou nádor – adenom hypofýzy, která růstový hormon produkuje v nadměrném množství.

I když se jedná o druhou nejčastější poruchu funkce hypofýzy (podvěsku mozkového), v absolutních počtech jde o velmi vzácné onemocnění. Ze statistik vyplývá, že se akromegalie vyskytuje u 50–60 lidí na milion obyvatel. Každý rok se objeví 3 noví akromegalici na 1 milion obyvatel.

#IMG#

K čemu je potřebný růstový hormon

Růstový hormon neboli somatotropin, ve zkratce STH nebo GH (growth hormon), se tvoří v části mozku zvané hypofýza. Do krve se vyplavuje hlavně v noci. Vzestup hladiny růstového hormonu v krvi je možné sledovat v prvních hodinách po usnutí. Zvýšení hladiny STH následuje i po tréninkové námaze a určitých formách stresu.

Optimální hladiny růstového hormonu jsou nezbytné pro normální růst. Kromě výšky postavy však somatotropin ovlivňuje i růst měkkých tkání – množství svaloviny a tuku v těle – a podílí se také na pocitu celkové tělesné síly a kondice. Somatotropin má pozitivní dopady i na imunitní systém.

Nadbytek a nedostatek růstového hormonu

Nadbytek růstového hormonu způsobený jeho nekontrolovanou tvorbou vede před ukončením růstu v dětství k obřímu vzrůstu – gigantismu. Po ukončení růstu se vlivem vysokých hladin somatotropinu zvětšují jen některé části těla a orgány – vzniká akromegalie.

Nedostatek růstového hormonu před ukončením růstu vede k nápadně malému vzrůstu – trpaslictví. V dospělosti se nedostatek růstového hormonu nápadněji neprojevuje. Může však odpovídat za psychické změny, změny postavy a změny metabolismu. S přibývajícími léty může vést k oslabení imunitního systému.

Příznaky akromegalie

Ke změnám způsobeným nadprodukcí růstového hormonu po ukončení růstu může docházet v průběhu několika let. Ne vždy jsou proto na první pohled nápadné. V některých případech je lze snadno zaměnit za projevy stárnutí nebo následek jiných chorob.

K typickým zevním příznakům akromegalie patří:

• zmohutnění lícních kostí, dolní čelisti a nadočnicových oblouků,
• zmohutnění dolní čelisti,
• nadměrný růst rukou a nohou,
• nadměrná tvorba potu a mazu.

Kromě nápadných částí těla se působením růstového hormonu při akromegalii zvětšují i měkké tkáně a vnitřní orgány: jazyk, srdce, játra, ledviny, střevo, štítná žláza, slinné žlázy, kůže. Proto jsou akromegalici ohroženi i celkovými příznaky, jako je:

• cukrovka,
• vysoký krevní tlak,
• poškození srdce,
• poruchy vidění,
• artróza velkých kloubů,
• poškození nervů (neuropatie),
• střevní polypy,
• zvětšení štítné žlázy,
• poruchy spánku (spánková apnoe).

Růst nádoru produkujícího růstový hormon a útlak okolních tkání může negativně ovlivnit i množství ostatních hormonů tvořených v hypofýze. K častým projevům hormonálních poruch provázejících akromegalii patří: nepravidelná menstruace, problémy s potencí, nadměrná únava, zpomalení metabolismu, tvorba a vylučování mateřského mléka.

Jak se akromegalie vyšetřuje?

Prvním krokem k potvrzení nebo vyloučení diagnózy akromegalie je stanovení koncentrací hormonů v krvi. Při pátrání po příčině nadměrné hladiny růstového hormonu se uplatňují hlavně zobrazovací metody. Prvním místem, kam se soustředí diagnostické metody, je oblast hypofýzy a tureckého sedla, kde se může vyskytovat adenom hypofýzy. Používá se magnetická rezonance, počítačová tomografie i klasický rentgenový snímek.

Při prokázané akromegalii je nutné vyšetřit vnitřní orgány a ozřejmit tak rozsah postižení. K orgánům, které bývají vysokou hladinou růstového hormonu ovlivněny a mohou svými komplikacemi ohrozit život nemocného, patří na prvním místě srdce. Proto je třeba provést elektrokardiografii (EKG), echokardiografii (ECHO), rentgen plic a hrudních orgánů. Akromegalie je spojená s vyšším výskytem střevních polypů a z nich vyplývajícím rizikem nádorů tlustého střeva. Kolposkopie proto patří k nezbytnostem.

Jak se akromegalie léčí

Akromegalie rozhodně není jen kosmetickou vadou. Svými dopady a komplikacemi významně poškozuje organismus. V případě, že není léčena, může akromegalie výrazně snížit kvalitu a zkrátit délku života. Při léčbě akromegalie je nutné si uvědomit, že se jedná o léčitelnou chorobu. Zároveň je třeba se smířit s tím, že jde o „běh na dlouhou trať“. Léčba pomůže nemocným cítit se lépe. Je však důležité zahájit ji co nejdříve od stanovení diagnózy. Jen promyšlený a agresivní přístup dokáže účinně pomoci nemocným s akromegalií.

Léčba akromegalie obvykle spočívá v:

1. ovlivnění zdroje růstového hormonu (adenomu),
2. ovlivnění hladiny růstových hormonů (STH a IGF-I),
3. ovlivnění příznaků.