Kdo a kdy může darovat spermie a vajíčka
V ČR definuje umělé oplodnění a nakládání s embryi zákon č. 227/2006
Sb. Zahrnuje část, která se zabývá výzkumem na kmenových buňkách a
souvisejícími činnostmi, a dále novely stávajících zákonů.
Novelizace zákona č. 20/1966 Sb.
Nejvýznamnější změnou prošel zákon č. 20/1966 Sb., který stanovuje metody a postupy, při nichž dochází k manipulaci se zárodečnými buňkami při léčbě neplodnosti ženy nebo muže. Lékař, který provádí odběr zárodečných buněk (vajíček nebo spermií) a následně i umělé oplodnění, je povinen před provedením výkonů poučit osoby o povaze těchto zákroků, stejně jako informovat o možných rizicích a dalších okolnostech.
Pokud je někdo dárcem vajíček nebo spermií, musí to být muž nebo žena, kteří netvoří neplodný pár. Darovat vajíčka může žena ve věku 18 až 35 let, dárcem spermií může být muž ve věku 18 až 40 let. K oplození nelze použít spermie muže, o kterém je známo, že je příbuzným v řadě přímé nebo sourozencem, strýcem, bratrancem nebo dítětem bratrance nebo sestřenice ženy. Dárce poskytuje souhlas s provedením asistované reprodukce a s použitím buněk k umělému oplodnění nebo k využití nadbytečných embryí k výzkumu.
Zákon také stanovuje, že u ženy smí být oplozeno a přeneseno do dělohy jen tolik embryí, kolik je podle současných lékařských poznatků zapotřebí k úspěšnému navození těhotenství. Jasně definuje použití zárodečných buněk a embryí vytvořených k umělému oplodnění pouze pro umělé oplodnění. Pokud nejsou použita všechna embrya, lze je uchovat pro další léčbu. Rozhodne-li se pár, že embrya už nebude chtít využít, může dát souhlas k darování jiné ženě nebo pro výzkumné účely.
Novela zakazuje, aby se pomocí umělého oplodnění volilo pohlaví dítěte. Na druhé straně pokud je zjištěno, že se v rodině objevila závažná nemoc, která je vázaná na pohlaví, lze předejít metodami asistované reprodukce narození dítěte se závažným genetickým onemocněním.
(nes)
Zdroj: Zákon 227/2006 Sb.
