HIV dobývá zpět ztracené pozice – lidé se přestali bát

Po řadě relativně klidných let nastal bod zlomu. Virus, který způsobuje nemoc zvanou AIDS, napadl loni 266 osob. Je to nejvíce za 30 let. Co se změnilo a proč právě nyní došlo k tak výraznému nárůstu nových případů?

Ostražitost, opatrnost, ochrana. Tato tři „O“ držela dlouhá desetiletí virus HIV na uzdě. Strach především nejvíce ohrožených skupin populace vedl k tomu, že se počet nově infikovaných jedinců pohyboval v řádu desítek. Až do loňska.

Riziková Praha

Jak sdělil Státní zdravotní ústav, bylo loni nově diagnostikováno 248 mužů a 18 žen. Oproti roku 2014 se zrychlil růst počtu nakažených téměř o 15 %. Za tímto alarmujícím vzestupem stojí především přenos mezi muži homosexuály – v roce 2015 představoval 78,2 % všech nových případů HIV. Podíl heterosexuálně předaných infekcí činil 16,9 % (šlo o 28 mužů a 17 žen), přenos mezi uživateli drog prostřednictvím injekcí pak 0,8 %. Polovina všech nově nemocných přitom pochází z Prahy, následují kraje Ústecký, Jihomoravský a Královéhradecký.

HIV? Neznám

Pravdou je, že osvěta ohledně sexuálně přenosných nemocí v posledních letech poněkud pokulhává, čímž mizí i do jisté míry potřebný strach. Upozorňují na to nejen lékaři, ale i zástupci neziskových organizací. Díky médiím se bojíme pneumokokových nákaz, diskutujeme o očkování proti klíšťové encefalitidě, zvažujeme vakcinaci proti chřipce. Ale jak přesně se přenáší virus HIV, kdy začít přemýšlet o možné nákaze (tedy co se při infikaci děje v těle) či jaké formy prevence jsou ty nejspolehlivější, to netušíme. Ani věk v případě informovanosti zjevně nehraje roli. Vždyť průměr u mužů byl mezi nově zaznamenanými případy HIV 35 let a u žen 39 let, s věkovým rozpětím od 15 do 69 roků u mužů a od 21 do 58 let u žen.

Na AIDS se pořád umírá

Podle odborníků se zdá, jako by mnoho lidí zapomnělo, že nákazu virem HIV stále neumíme úplně vyléčit. Jen v loňském roce zemřelo 9 osob v souvislosti s AIDS a 7 úmrtí nastalo u jedinců s HIV z jiné příčiny. Přesto opatrnost vystřídala lehkomyslnost a falešný pocit bezpečí. Především heterosexuální muži mají sklon toto riziko podceňovat. Jenže jak ukázala loňská čísla, ochrana především při pohlavním styku je nutná stále. A nic na tom nemění ani fakt, že medicína v léčbě AIDS značně pokročila. Ano, lékaři umí nemoc zpomalit a mít ji do jisté míry pod kontrolou, ale zázrak v podobě navrácení úplného zdraví je zatím nedostupný.

Testování při podezření i pro jistotu

Nejvíce se AIDS bojí homosexuální jedinci. Ti se nechávají kontrolovat zřejmě nejčastěji a dá se říci, že i pravidelně. Horší situace je u osob heterosexuálních. V této skupině převládá názor, že jich se nákaza HIV netýká, že to je riziko pouze homosexuálů. Tato mylná úvaha ovšem může vést až k fatálním koncům. Když se totiž nemoc podchytí včas, léčí se nesrovnatelně lépe než v naplno rozvinutém stavu. Důležitý je též skrínink gravidních žen. HIV pozitivním matkám se v roce 2015 narodilo 16 dětí, z toho v 10 případech ženy při otěhotnění věděly o své HIV pozitivitě. U 5 byla nákaza zjištěna až při skríninku v průběhu těhotenství a u jedné rodičky dokonce teprve těsně po porodu.

Návrat na scénu

Česká republika kdysi patřila ve světě i v Evropě k zemím s malým výskytem infekce HIV. Vzhledem k vývoji situace v posledních letech jsme se však přesunuli již mezi státy víc zasažené, což je alarmující. Péče o nemocné je na vysoké úrovni a léčba je plně hrazena z prostředků veřejného zdravotního pojištění. Bohužel, jak již bylo zmíněno, zcela vyléčit tuto chorobu zatím neumí nikdo. Zásadním obratem by byl objev účinné vakcíny, to je však v současné době nereálné. Nezbývá tak zřejmě nic jiného, než začít celou českou populaci opět důrazně vzdělávat a informovat. Srozumitelně, jasně a opakovaně upozorňovat na to, jakou má AIDS sílu a co každý z nás může udělat pro svoji ochranu.

Názory odborníků

Co může zvrátit negativní trend  

MUDr. Přemysl Procházka, vedoucí venerologické ambulance Medicentrum

Ochrana před nákazou virem HIV je naprosto jednoznačná – používat kondom při jakékoliv sexuální aktivitě, která hrozí nákazou. Tedy nejen při klasickém vaginálním sexu, ale i při tom orálním a análním. Bohužel se vžil názor, že při orálním sexu, pokud nedojde k polykání ejakulátu, nehrozí infikování. To ale není pravda. I v preejakulátu je virus HIV obsažen v rizikovém  množství. Hrozí zde navíc i poranění ústní sliznice a tím přenos viru do krevního oběhu. 

Markantní nárůst nákaz HIV je způsoben tím, že zejména populace mužů mající sex s muži se sice nemoci velmi bojí, ale naprosto nedodržuje zásady bezpečného sexu. Což je při promiskuitě těchto osob velice nebezpečné. Dále se na vzestupu pacientů s HIV podílí též migrace obyvatel, kdy se v České republice objevuje stále větší množství HIV pozitivních cizinců. Ti se chovají naprosto nezodpovědně vůči svým sexuálním partnerům – neinformují je o své případné pozitivitě a nevyžadují při styku kondom. Zde je třeba podotknout, že z velké části se jedná o mladé muže mající sex s muži, kteří do Prahy jezdí za seznámením na "jednu noc". Velmi lehce věc realizují – v Praze je nespočet vyhlášených gay klubů s možností anonymního sexu. Co se změny situace týká, je určitě nutné klást důraz na osvětovou kampaň mezi mládeží a zejména rizikovou populací. Změnit náhled u mužů-cizinců majících sex s muži na Prahu jako na ráj levného sexu a zábavy.

Osvěta pro heterosexuální populaci by měla probíhat již na základních školách a moderním pojetím přibližovat problematiku antikoncepce a obecně pravidel sexuálního chování. Scházet by neměla ani zmínka o pravidelném testování na sexuálně přenosné choroby, které je v současné době velice moderní. Dalo by se dokonce tvrdit, že kdo nechodí na tyto pravidelné kontroly před zahájením dalšího sexuálního vztahu, není nejenom " in", ale je hlavně nedůvěryhodný pro nové partnerství. 

Léčbu ovlivňuje čas a zodpovědnost

MUDr. Ivo Procházka, CSc., psychiatr a sexuolog, Praha

Terapie HIV je dnes založena na užívání několika (obvykle 3-4) protivirových léků, které zabraňují viru v jeho množení. Pacientům to vysvětluji jako křížovou palbu, kdy je virus atakován z více stran a tomu se již nedokáže bránit. Je však velmi důležité dodržovat zcela přesně režim léčby, protože jinak by virus mohl začít být vůči lékům rezistentní čili odolný.

Protože HIV infekci úplně vyléčit neumíme, jde o terapii celoživotní. Délka života pacienta je uspokojivá jen tehdy, je-li HIV infekce zjištěna včas. Pak se průměr a kvalita ze zdravotního hlediska příliš neliší od osob HIV negativních. Tento příznivý prognostický faktor ale může být snižován nepravidelným užíváním léků, drogami či jinými nemocemi, k nimž mohou být takto nemocní náchylnější. 

Výzkum a vývoj nových preparátů samozřejmě stále probíhá, právě kvůli riziku zmíněné rezistence. Takže nové přípravky jsou odolnější, lépe se užívají a mají méně vedlejších účinků. A pozornost se určitě věnuje i lékům, které by mohly HIV z těla úplně eliminovat.