Děti s Crohnovou nemocí nemusejí mít ve škole problémy – důležitá je především komunikace.
Škola sama o sobě představuje pro všechny děti poměrně velký stres. Crohnova nemoc ale může takto hendikepovaným dětem přinést řadu problémů a starostí navíc. Mohou se potýkat například se zařazením se a uplatněním se v kolektivu nebo třeba s vysvětlováením svých omezení spolužákům svá omezení.
Je důležité si uvědomit, že hlavní je otevřená komunikace mezi rodiči a učitelem, jehož přístup může významně ovlivnit to, jak se dítě ve škole cítí. Učitel by měl znát všechny podstatné věci o onemocnění, o léčbě, kterou Vvaše dítě podstupuje, o jejích vedlejších účincích a o omezeních, která pro dítě onemocnění představuje. Rozhodně by si neměl myslet, že si vaše dítě své potíže vymýšlí, vymlouvá se na nemoc nebo se chce prostě jen ulít z hodiny.
Drobnosti, které pomáhají
I drobnosti mohou přispět k tomu, aby se vaše dítě cítilo ve škole dobře nebo naopak aby se semtam nerado vracelo a trápilo se nepříjemnými vzpomínkami na zbytečné trapné příhody.
- Dítě by mělo sedět co nejblíže ke dveřím, aby mohlo kdykoliv odejít ze třídy na toaletu bez vyvolání zbytečné pozornosti spolužáků.
- Také by s sebou mělo mít vždy oblečení na převlečení, pro případ, že by došlo během dne k nehodě. Pokud nejsou ve škole dětem k dispozici skříňky, může si vaše dítě převlečení po domluvě uschovat u třídního učitele nebo u školní sestry.
- Může se hodit, když vaše dítě bude mít po ruce pro případ potřeby svetr nebo mikinu, kterou si může v nouzovém případě zavázat kolem pasu a bránit se tak všetečným pohledům spolužáků před tím, než se mu podaří se převléknout.
Jak to vysvětlit kamarádům
S učiteli je tedy dobré mluvit upřímně. Ale jaké zásady platí pro komunikaci s kamarády? Někdy to není zrovna jednoduché, ale vždy byste se měli snažit povzbudit své dítě k tomu, aby bylo ke kamarádům upřímné a otevřeně se jim svěřilo se svými problémy. Je možné, že se mu do toho nebude chtít. Pak by mělo vědět, že rozhodně není jeho povinností kamarádům vysvětlovat vše o své nemoci. Mělo by jim však odpovídat pravdivě na otázky a nevymýšlet si žádné výmluvy, proč některé věci nesmí a jiné zase musí. Samozřejmě že dítě nemusí zacházet do detailů. Stačí, když kamarádovi jednoduše odpoví na položenou otázku.
Děti sice dokážou být velmi kruté, ale je jim vlastní i pochopení a soucit s tím, čemu rozumí. Proto je dobré dítěti dodat odvahu k tomu, aby se svými kamarády mluvilo otevřeně. Většina z nich se mu jistě bude snažit pomoct, jak jen to bude možné.
Jak mluvit s dítětem o nemoci
Ke svému dítě nezapomeňte být otevření ani vy sami. Děti se často s onemocněním vyrovnají snáze než dospělí, zvyknou si na řadu omezení a jsou schopné se přizpůsobit. Také jim je vlastní optimismus a obrovská chuť do života, kterou jen tak něco nedokáže zlomit,. Důležité pro ně ale je, aby si vždy byly jistymohly počítat s vaší oporou a s tím, že se na vás mohou obrátit, kdykoliv se cítí špatně, a být si jisti tím, že u vás najdou útěchu.
Když se vás dítě na něco ptá, snažte se mu odpovědět. Povzbuďte ho, aby se ptalo na vše, co ho zajímá. Nevyhýbejte se diskuzsím o nemoci, i když to pro vás může být zpočátku nepříjemné a nezvyklé. Berte ohled i na to, že potřeby a nároky každého dítěte se ale liší v závislosti na jeho věku, vyspělosti, aktuálním zdravotním stavu i na dalších okolnostech, které znáte nejlépe vy sami.
(hak)
