Děti léčené růstovým hormonem jsou hubenější
Řada dětí s poruchami růstu vyžaduje léčbu růstovým hormonem. Ukazatelem účinnosti léčby je především růstová rychlost. Během léčby dochází k zásadním změnám v celkovém tělesném složení.
V Belgii testovali "SGA děti"
V Bruselu byla provedena studie, která srovnávala růst a vývoj dětí narozených s menší porodní váhou či délkou vzhledem ke gestačnímu stáří (tj. jak dlouho již těhotenství probíhá). Jsou to děti s nitroděložní růstovou retardací, označovanou jako SGA nebo IUGR. Většina z nich po narození a odstranění příčiny strádání svůj handicap dožene, v 10–15 % však i po třetím či čtvrtém roce věku v růstu zaostávají, a jsou tedy léčeny růstovým hormonem. Část dětí zařazených do studie byla léčena vysokými dávkami růstovým hormonem, část byla ponechána bez terapie.
Růstový hormon ovlivňuje nejen výšku
Závěrem studie bylo zjištění, že hormon má vliv nejen na urychlení tělesného růstu, ale i na objem a rozložení tělesného tuku. Zatímco neléčené děti měly celkově tělesného tuku více, děti dostávající růstový hormon byly hubenější. Zajímavostí také je, že u léčených dětí nedochází k ukládání tuku rovnoměrně, ale více v centrálních partiích těla.
Někdy to však neplatí
Existují specifické případy, kdy léčba růstovým hormonem neřeší všechny tělesné problémy. Příkladem jsou děti se syndromem Prader-Willi, kdy i u úspěšně léčených pacientů zůstává svalovina nedostatečně vyvinuta a je tu naopak sklon k nadměrnému hromadění tukové tkáně. U těchto dětí přetrvává i přes terapii zvýšená chuť k jídlu a bez dobré spolupráce rodiny a dietních i pohybových opatření nepřináší samotná léčba růstovým hormonem požadované výsledky.
Pacienti jsou spokojeni
Většinou je však terapie úspěšná a kromě dosažení vyhovující tělesné výšky pociťují pacienti i zlepšení fyzické a psychické výkonnosti, dochází k nárůstu kostní i svalové hmoty, děti SGA nebo IUGR mají větší chuť k jídlu, jsou také méně náchylné k infekčním nemocem. To vše přispívá k celkově lepší kvalitě života léčených dětí.
(dog)
Zdroj:
J Pediatr 2008 Mar;152(3):A3.
ČS Pediatr 2005;60(6):360–364.
Čas Lék čes 2007;146:205–209.
