Dětem během pandemie zoufale chybí pohyb. Půjde to dohnat?
Pandemie ještě zvýraznila dlouhotrvající trend – české děti se málo hýbají. Za poslední rok se do školy téměř nechodilo, děti neměly tělocvik a činnost sportovních oddílů a kroužků byla velmi omezena, ne-li zcela přerušena. Do jaké míry situace ovlivní zdatnost současné generace dětí? Lze chybějící pohybovou aktivitu po dobu minimálně jednoho roku vůbec dohnat? A co můžeme udělat hned, abychom děti zvedli od mobilů a počítačů? Ptali jsme se tělovýchovných lékařů i trenérů.
Jen těžko bychom hledali téma, které by za poslední dobu vyvolalo tolik emocí. Když jsme se na přelomu letošního března a dubna dotazovali dlouholetých trenérů mládeže, jak motivují své svěřence k pohybu v době covidové pandemie, řada z nich neskrývala silnou frustraci – zaprvé z toho, že se nemohou ani v malých skupinkách se „svými dětmi“ potkávat venku, aniž by porušovali vládní či jiná nařízení, zadruhé z toho, že na dálku s nimi spolupracuje jen zhruba třetina mládeže z celého oddílu, a zatřetí z vědomí, že se mnoho let snažili v dětech vypěstovat určité návyky, pohybové dovednosti a lásku ke sportu a ty se dost možná za poslední rok vytratily.
Někteří trenéři pak raději odmítli na konkrétní otázky odpovídat zcela. Při tréninku svých svěřenců se totiž pohybují mírně řečeno za hranou. Některá nařízení vlády překračují a riskují tím možné sankce – ze dvou zel volí to, které považují za menší.
Koronakrize se na kondici sportovců podepsala poklesem výkonu o 20–30 %
Vzhledem k tomu, že současná pandemie doprovázená dlouhotrvajícími lockdowny nemá v naší (novodobé) historii obdobu, těžko lze hovořit o konkrétních dopadech na kondici dětí (i dospělých). Některé odhady a dílčí čísla se však již teď objevují.
„V létě 2020 k nám na kliniku začali opětovně (po pauze dané lockdownem) chodit sportovci na preventivní vyšetření a pozorovali jsme u nich nárůst hmotnosti a snížení zdatnosti, často i o 25 % výkonu. V současné době sportovci (s výjimkou těch vrcholových) prakticky na vyšetření nechodí – nikdo to po nich nevyžaduje, když se nesportuje. Nicméně u poloviny z toho mála, u nichž můžeme srovnat jejich výkonnost mezi jarem 2020 (před covidem) a jarem 2021, došlo ke snížení výkonnosti,“ popisuje prof. MUDr. Eliška Sovová, Ph.D., MBA, přednostka Kliniky tělovýchovného lékařství a kardiovaskulární rehabilitace Lékařské fakulty Univerzity Palackého a Fakultní nemocnice Olomouc.
Tyto zkušenosti v podstatě odpovídají aktuálním poznatkům z pražského sportovního klubu Olymp. Sportovní lékař zde prováděl zátěžové testy u skupiny mladých fotbalistů. Jejich výkonnost se snížila ve srovnání s minulým rokem o 20 až 30 %.
Lze roční absenci pohybu vůbec dohnat?
Uvedená pasáž se přitom týká pouze dětí nebo mládeže, která se standardně aktivně věnuje sportu a nyní alespoň na dálku zpravidla plní úkoly svých trenérů. Jak koronakrize dopadne na běžné děti, které v minulosti třeba jen docházely na sportovní kroužky a tělesnou výchovu ve škole a občas si šly s rodiči zaplavat? „Obecně lze říct, že se u těchto dětí nepochybně zhorší obratnost a koordinace pohybů, takže budou mít pravděpodobně častější pády v pozdějším věku. Také dochází ke zvyšování hmotnosti, tedy ke změně poměru svalů a tuku. A především jde o to, že tyto děti nezískají návyky, tedy příjemné prožitky spojené s fyzickou námahou, na které si mozek později rozpomene,“ konstatuje doc. MUDr. Martin Matoulek, Ph.D., z 3. interní kliniky 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice Praha.
Tělovýchovní lékaři jsou poměrně skeptičtí k otázce, zda lze deficit pohybu vůbec dohnat. „Myslím, že u některých dětí nikoliv. Přece jen vypadlo období roku nebo více než roku aktivního pohybu. Myslím si, že populačně bude mít tento výpadek následky, byť je zatím neumíme vyčíslit,“ říká doc. Matoulek.
Prof. Sovová ho doplňuje: „Některé pohybové návyky se těžko vytvářejí a lehce ztrácejí, vždyť jsme od přírody všichni trochu leniví. Bude ovšem záležet na každém z nás, jak se k tomu postavíme, nikdo to za nás neudělá.“
Jak děti motivovat k pohybu? Tréninkovými plány, pokyny i online tréninky
Pokles výkonnosti, ztráta pohybových návyků i sportovních dovedností trápí nejen tělovýchovné lékaře a rodiče, ale také trenéry mládeže. Mnoho z nich se po celou dobu omezení snaží své svěřence motivovat k pohybu, jak se dá. Atletičtí trenéři zpravidla dětem posílají různé tréninkové plány, které mají splnit, tedy například kolik kilometrů a v jaké intenzitě uběhnout, případně rovnou mapky se zakreslenou trasou.
Ovšem jakákoliv aerobní aktivita se počítá. „Cvičení jsou volena tak, aby byla maximálně flexibilní, aby je bylo možno přizpůsobit fungování rodiny. Konkrétně lze volit běh, chůzi, nordic walking, cyklistiku (případně rotoped), kolečkové brusle atd. Na základě absolvované vzdálenosti a času se dle tabulky vypočítá počet bodů, které se za týden sečtou. Děti mají za úkol získat určitý počet bodů,“ popisuje vedoucí trenér atletické mládeže PSK Olympu Praha Michal Krčmář s tím, že tento bodový systém vychází z publikace Kennetha Coopera Aerobický program pro aktivní zdraví.
Podobně široký záběr aktivit doporučuje svým svěřencům i trenér hokejové mládeže ve Vimperku David Vinš. „Rozhodl jsem se využít podmínky u nás na Šumavě a dělat cokoliv, jen být venku. Děti lítaly na kolech, jezdily na in-line bruslích, běžkách, koloběžkách,“ uvádí.
V další části tréninků se pak trenéři snaží s dětmi pracovat na rozvoji pohyblivosti, rychlosti a síly. Například atletičtí trenéři ze Školního sportovního klubu v pražském Újezdě nad lesy pravidelně zařazují právě online tréninky.
Dá se dostatek pohybu uhlídat bez podpory rodičů? Jen stěží…
Přesto, jak už bylo uvedeno, se většina dětí tréninků na dálku vůbec neúčastní. „Vidím to tak, že se zapojuje asi třetina. A čím to trvá déle, tím je to komplikovanější. Například od dětí, které přišly v září, k atletice nemají vybudovaný vztah, nemám žádnou zpětnou vazbu,“ říká vedoucí trenér mládeže Atletiky Jižní Město Lukáš Teplý. Podobná čísla spolupracujících dětí potvrzují i trenéři v Újezdě nad Lesy.
Zda se dítě zapojí a nezanevře na sport a pohyb i v době covidu, mají do značné míry v ruce právě rodiče. „Většina dětí dlouhodobý individuální trénink či pohybové aktivity vůbec bez podpory rodiny nezvládne. Tady je důležitá role rodičů. Je potřeba, aby dítě motivovali, sportovali s ním nebo mu při sportu pomohli. Mohou měřit časy, vzdálenost atd. Někdy stačí i jen s dítětem jít na trénink a koukat se,“ konstatuje trenér Michal Krčmář. „Chtěl bych vzkázat sportovním rodinám, ať pokračují dále, že se vše otočí a bude líp, aby držely děti, co nejdále od PC her a radši je vyhnali ven, samozřejmě v rámci možností,“ doplňuje hokejový trenér David Vinš.
