Biologická léčba je léčbou budoucnosti

Samotný název biologické léčby může zkreslovat, neboť řada z nás si pod tímto pojmem obsahujícím „bio“ představí něco zcela přírodního, neúčinného či bez obsahu léčiva. Opak je ale pravdou. Biologická léčiva jsou léky velmi cílené a specifické.

Jedná se o léky, které jsou primárně produktem živého organismu, obvykle bakterie. Vyrábějí se v laboratořích tak, že se gen pro tvorbu léčiva vloží do bakterie, která je pak schopna tuto látku sama tvořit. V minulosti tak vznikl například inzulin, který je v současné době jedním ze základních pilířů léčby cukrovky. 

Přestože je samotný vývoj biologických léčiv velmi časově i finančně náročný, zaznamenal v poslední době velký boom. Biologika se tak drží na první a druhé příčce nejrychleji se rozvíjejících oblastí farmakologie. V první řade se jedná o léčiva sloužící k léčbě nádorů, v druhé řadě pak o léčiva sloužící k léčbě autoimunitních onemocnění, jako například revmatické artritidy nebo lupénky. 

Biologické léky se v současné době ve velké míře rozšiřují do běžné praxe. Již koncem roku 2017 bylo schváleno 73 různých biologických léčiv.

Jak biologická léčiva fungují?

Jedná se o protilátky vznikající kombinací různých součástí molekul, které mohou být původem z myší či od lidí.

Mohou působit dvěma způsoby, a to buď jako protilátky proti cytokinům, což jsou zánětlivé molekuly, které se vyskytují ve velmi vysokých hladinách v těle právě například při revmatických onemocnění, nebo působí přímo na bílé krvinky, tedy T nebo B lymfocyty, které se dále podílejí na rozvoji zánětlivých onemocnění i růstu některých typů nádorů. 

K čemu jsou v současné době biologické léky využitelné?

V současnosti jsou biologické léky využívány ve dvou hlavních odvětvích: Prvním z nich je onkologie, kde se tyto protilátky využívají například k léčbě leukémií, lymfomů nebo rakoviny prsu. Druhou oblastí jsou revmatologická onemocnění, která můžeme zařadit do velké skupiny autoimunitních chorob, tedy těch, kdy tělo reaguje zánětlivě a destruktivně proti buňkám vlastního těla. Do této skupiny patří například lupénka, ale i ulcerózní kolitida či z médií dobře známá Crohnova choroba. 

Jaké výhody má biologická léčba?

Biologická léčba je léčbou vysoce cílenou, což vede k tomu, že při ní dochází k výskytu menšího množství nežádoucích účinků, než je tomu u jiných druhů léčby. Dále při ní nedochází k vyšší zátěži ledvin a jater, neboť tyto léky jsou zpracovávány jinými cestami.

Mezi její další výhody patří rychlý nástup a setrvalý účinek a také zmírnění příznaků, které pacienty obtěžují, jako jsou například velké bolesti zad u Bechtěrevovy choroby nebo otoky kloubů u psoriatické artritidy.

Mnohé pacienty jistě potěší také její aplikace – přestože se podává v injekční formě, podání vstupní vyšší dávky a následných udržovacích dávek, kdy se intervaly mezi aplikacemi pohybují obvykle v řádu týdnů až měsíců, je možné provést ambulantně.

Léčba budoucnosti?

Biologická léčba se sice stává rovnocennou jiným léčebným metodám, je o ní ale poměrně malé povědomí. Navíc u většiny onemocnění musí pacient obvykle podstoupit nejprve běžnou léčbu, například kortikoidy nebo protizánětlivými léky, a až při jejím selhání je mu nabídnuta a uhrazena léčba biologická. Zcela jistě se ale s dalším rozvojem medicínského výzkumu bude stále více dostávat do běžného povědomí a snad i díky samotnému zájmu pacientů jim bude nabízena jako jedna z běžných alternativ léčby.

(mih) 

Zdroj:

https://www.euni.cz/mailing/show/w4gsk71ka7/1662