Bércové vředy

Bércový vřed (ulcus cruris) je poškození kožního krytu zasahující různě hluboko do podkožních tkání v oblasti kotníku.

Bércový vřed  (ulcus cruris) je poškození kožního krytu zasahující různě hluboko do podkožních tkání v oblasti kotníku, nejčastěji na vnitřní straně, a na dalších místech bérce (oblast mezi kolenem a kotníkem).

Příčiny

Většina bércových vředů je žilního původu. Žilní bércové vředy jsou projevem městnání krve v dolních končetinách. Při přetlaku v žilním řečišti dochází k tzv. žilní nedostatečnosti. Žíly na končetinách se rozšiřují. Chlopně ztrácejí svoji správnou funkci a propouštějí část krve zpět. Průtok končetinami se zpomaluje. Tekutina z krve v přeplněných žilách přestupuje do podkoží. Rozvíjí se otok. Jeho následkem dochází k poruše výživy kůže. Bezprostřední příčinou vzniku vředů bývá drobné kožní poranění nebo infekce. Výskyt bércových vředů se zvyšuje s věkem. Ženy jsou jimi postiženy častěji než muži.

Projevy

První známkou vznikajícího bércového vředu je místní zarudnutí. Kůže nad postiženým místem se ztenčuje. Je suchá a může ji pokrývat svědivý ekzém. Už vzniklý defekt kůže je obvykle dobře ohraničený s rovnými okraji. Bércové vředy bývají rozsáhlé, secernující (vlhké), spíše mělké, s povleklou spodinou. Většinou jsou provázeny rozsáhlým otokem postižené oblasti a dalšími kožními změnami. Nejčastějším místem výskytu vředu je oblast vnitřního kotníku. V některých případech může postihovat i celý obvod bérce. Okolí vředu vykazuje známky žilní nedostatečnosti (hromadění pigmentu, ztráta ochlupení). Vředy často provází bolest.

Léčba

Bércový vřed je onemocnění chronické s dlouhodobou léčbou a častými recidivami (opětovným zhoršením po přechodném zlepšení). Jeho léčba je „běh na dlouhou trať“. Vyžaduje proto plnou spolupráci pacienta a ošetřující osoby. Nedílnou součástí léčby je poučení nemocného, případně členů rodiny a jejich aktivní zapojení do léčby. Základním předpokladem úspěšné léčby je ovlivnění příčiny vzniku bércového vředu. U vředů žilního původu je podmínkou odstranění městnání krve v dolních končetinách a přetlaku v povrchovém žilním systému. Za tím účelem se používá komprese elastickými obinadly nebo kompresivními punčochami, v indikovaných případech i chirurgický zákrok (odstranění křečových žil, ošetření nefunkčních spojek, podvaz žilních kmenů).

• Systémová léčba – závisí na příčině vzniku vředů, přidružených onemocněních a celkovém stavu nemocného (stavu výživy a imunitního systému, přítomnosti bolesti, kvalitě spánku, psychických vlivech apod.).
• Místní léčba – při použití vhodných moderních materiálů v ráně vzniká příznivé vlhké mikroklima, které napomáhá k urychlení hojivého procesu. Moderní krytí určené pro vlhké hojení ran se nelepí ke spodině rány, nedochází tedy k poškození nově vytvořené tkáně a výměna krytí je téměř bezbolestná a není tak častá jako u tradičních materiálů.
• Fyzikální léčba – spočívá v kompresní terapii elastickou bandáží končetin nebo speciálními punčochami. Kromě nich lze využít i přístroje střídající přetlak a podtlak. Příznivé účinky má manuální masáž okolí rány nebo léčba biostimulační lampou.

Hojení a ošetřování

Hojení bércového vředu probíhá ve třech fázích:

• Čisticí fáze
  cíl ošetření: odstranění nekrózy a fibrinových povlaků, vyčištění spodiny rány vhodné materiály: hydrogely, algináty, antimikrobiální krytí
• Granulační fáze
  cíl ošetření: ochrana spodiny rány před choroboplodnými zárodky, mechanickým drážděním a vysycháním, podpora novotvorby tkáně vhodné materiály: hydrogely, polyuretany, hydrokoloidy, algináty, antiseptické krytí
• Epitelizační fáze
  cíl ošetření: podpora hojení, udržení vlhkého prostředí, ochrana nově vzniklé tkáně vhodné materiály: hydrogely, antiseptické krytí, neadherentní krytí, tenké polyuretany