Benigní hyperplazie prostaty

Benigní hyperplazie prostaty (BHP) je nezhoubné (benigní) onemocnění předstojné žlázy. Je jedním z nejčastějších benigních bujení u mužů. Jeho výskyt výrazně závisí na hladině mužských hormonů, tzv. androgenů. Jeho výskyt se také vztahuje k věku.

První příznaky se mohou vyskytnout již kolem třicátého roku. Polovina mužů po padesátce má takové histologické změny na prostatické žláze, které již odpovídají diagnóze BHP. Neznamená to, že mají potíže. Ty se projeví „jenom“ u poloviny z nich.

Abyste lépe porozuměli této nemoci, měli byste si nejprve přečíst něco o struktuře předstojné žlázy a její úloze v lidském těle. Prostatu nemáte jenom proto, aby Vás v pozdějším věku trápila.

#IMG#

Předstojná žláza - prostata

Prostata nebo také předstojná žláza je nepárový orgán, který je umístěn pod močovým měchýřem a obemyká močovou trubici. Právě kvůli této lokalizaci způsobuje potíže při močení. Prostatu si můžete velikostí a tvarem představit jako červenou ředkvičku o průměru cca 3 cm. Nať by směřovala k močovému měchýři, kořeny směrem k vývodu močové trubice.

Stavba a funkce

Prostata je tvořena žlázovým epitelem, jehož funkce spočívá v produkci prostatického sekretu. Jeho smysl je jediný. Při ejakulaci semene aktivuje spermie prostatou procházející, dodává jim energii, zkapalňuje sperma a má dokonce antibakteriální účinky. Bez prostaty by se spermie neaktivovaly a ztratily by svou funkci - pohybovat se směrem k vajíčku. Oporu žlázovým strukturám dává vazivo a hladká svalovina.

Pokud si budeme prostatu prohlížet pod mikroskopem, můžeme vidět několik „obalů“ či prostatických zón, přirovnáním ne nepodobných struktuře rozkrojené cibule:

• Obalová zóna - tvořená vazivem, které celou žlázu ohraničuje od okolních tkání (na obrázku tmavě)
• Zevní zóna- tvoří více než polovinu žlaznatých struktur prostaty. Je to místo, kde nejčastěji vniká karcinom prostaty(na obrázku šrafovaně).
• Vnitřní zóna- tvoří zbytek žlaznatých struktur, vývojově pochází z buňek společných oběma pohlavím. Právě v této vrstvě vzniká nezhoubný adenom - podstata benigní hyperplazie prostaty (na obrázku tečkovaně).
• Tranzitní a periuretrální zóna - jsou další dvě vrstvy, které patří do vnitřní zóny. Někdy se popisují samostatně. Je to místo, ve kterém se budoucí zvětšující se uzlíky zakládají (na obrázku nevybarvena).

Vznik benigní hyperplazie prostaty

Předešlé dělení by popsal histolog, který pod mikroskopem vidí tkáně se správným tvarem a funkcí. My se ale zabýváme onemocněním (BHP), takže nás i zajímá, jak to pod mikroskopem uvidí patolog:
• mikroskopické změny (obvykle do 50. roku věku)
• makroskopické (okem viditelné) změny: tvorba uzlů, celkové rozšířování tranzitorní zony, růst uzlů
Rozšiřování a růst uzlů má za následek jediné -snížení průsvitu močové trubice, kterou prostata obepíná a díky tomu i zhoršené podmínky pro bezproblémový odtok moče z močového měchýře. Takto to lze stručně shrnout. Pojďme si to vysvětlit podrobněji.

Počáteční změny

Jak je uvedeno výše, první mikroskopické změny na prostatě mohou vznikat již po třicátém roce věku. Nemusíte o tom ani vědět. V tranzitní zóně se začínají objevovat první okrsky zmnožené tkáně s funkcí opory (vazivo, hladký sval). Později vznikají i uzlíky se žlazovou strukturou. Jejich nadbytečná tvorba je dána poruchou buněčné regulace růstu. Ten je ovlivněn především hormonálními vlivy , věkem ale také dědičností. Pokud měl Váš otec nebo děd BHP, pravděpodobnost, že jí budete stiženi i Vy je vysoká.

Postupným nárůstem uzlíků dochází k útlaku močové trubice. To je příčinou vlastních prostatických obtíží - omezení průtoku moči. Mimo jiné to má za následek hypertrofii svaloviny močového měchýře. Čím obtížnější je močení a užší močová trubice, tím větší úsilí musí močový měchýř vyvinout, aby moč dostatečně odcházela.

Díky tomu se stěna močového měchýře rozšiřuje, přibývá svalových vláken potřebných k dostatečnému stahu a naopak relativně ubývá elastické složky. Měchýř se stává dráždivějším. Dochází k nepříjemným svalovým stahům, které jsou vnímány jako nutkání na moč. Někdy je celý problém nahlížen v širších souvislostech, než jenom BHP. Hovoříme o tzv. LUTS syndromu (Low Urinary Tract Syndrom - příznaky dolních cest močových), jehož součástí je BHP.

Dlouhodobé a chronické projevy

V pozdějším stadiu neléčeného onemocnění dochází k závažnějším problémům. Mezi ně patří nedokonalé vyprázdnění močového měchýře a vznik rezidua (zbytku) nevymočené moči. Ta se může mimo jiné infikovat. Především však může vyústit až v úplný blok odtoku moči, což je situace, která si žádá urgentní pomoci ze strany lékaře.

Dlouhodobé prostatické potíže obvykle vedou k druhotným komplikacím, kterými jsou především močové infekce, záněty varlat, močové kameny a tvorba divertiklů (výchlipek stěny močového měchýře). Je-li porucha odtoku moči ještě závažnější, může docházet i k zánětům v oblasti ledvin, změně jejich struktury na úkor tkáně tvořící primární moč. Protože bez ledvin je možný život pouze s pomocí pravidelné dialýzy, není dobré nechat onemocnění dojít až do tohoto stádia.